Taxík

Během půlhodinky si s cestujícími prověřím své (ne)znalosti a jsem asi tak na průměru. Zábavný vědomostní pořad, který však diskriminuje občany menších měst a ty co tak jako tak taxíkem nejezdí:)

Jestli má tento pořad cenu vysílat jej v televizi, když se provalily určité skutečnosti. Že lidi, kteří vstoupí do taxiku, jsou předem vybíráni, peníze, které vyhrají, tak jim je za rohem zase seberou, jak mám věřit, tomu, že už náhodou někdo nezná otázky dopředu a je předem určeno, ten vyhraje a ten nemá nárok. Když je pořad natočen, proč je v něm tolik sestřihu. Nejdříve jsem se na taxik díval ale ztratil jsem zájem. Už dříve byl v televizi pořad, ani už nevím jeho název, kdy soutěžící šel k zástrčkám a možná i něco vyhrál. Bomba byla na konci, kdy otevírali schránky a v nich byly různé balíčky bankovek. A kdo soutěžil, známý, soused z baráku, kteří pak výhru odevzdali a možná dostali poukázku na večeři. Já těmto soutěžím nevěřím a také je nevyhledávám. Byly lepší pořady znalostí a nemusely být takové ceny...

Neodehrává se ve virtuálně upraveném studiu, nejsou zde výhry o astronomické výhry - v jednoduchosti je krása:-) Pořad Taxík je jednoduchý, přátelský, zábavný a nevtíravý. Vymyslet soutěž, jejíž princip bude spočívat v přepravě potenciálních taxi pasažérů a oni si během cesty mohou vydělat slušnou výhru, je v podstatě geniální. Otázky jsou nápaditě voleny ze všech oborů a výborně odrážejí naše (ne)znalosti. Pravda, ocitnout se v taxíku pana Hámy (byla by to pro mne čest), asi si samým šokem také nevzpomenu na zdánlivě jednoduché odpovědi některých otázek. Při sledování prožívám napětí zejména tehdy, když taxi zastaví a soutěžící si mohou vydělat bonusovou otázkou dvojnásobek - a nebo přijít o všechno. Nejsem hazardér a být na jejich místě, určitě do rizika nejdu. O to víc přeju každému, kdo do této malé "ruské rulety" skočí jako po hlavě, aby věděl správnou odpověď. Jsem ráda, že se po několikaměsíční odmlce vrátil letos tento pořad na naše obrazovky.

Vědomostní soutěže mám rád a docela jsem si oblíbil i soutěž Taxík. Zdála se mi i realističtější a doufal jsem, že se soutěžící k soutěži dostanou náhodně. A jak jse byl naivní. Vrtaly mi hlavou dvě věcí. Za prvé, proč si vždy všichni sednou rovnou dozadu. Nikdo nikdy si nesedá vedle řidiče. A vždy mám pocit, že tou Prahou projedou jako nůž máslem. Během půl hodinky, i díky střihům, se stíhnou až tři různí soutěžící. Přitom třeba dostat se Taxíkem s Dejvíc na Holešovické nádraží může trvat právě tu půlhodinu. Výsledek je, že vůbec nejde o náhodné soutěžící a vše je pečlivě dopřdu domluveno. Také výhry se musejí zdaňovat. Takže, to co dostanou soutěžící do rukou, v případě výhry, je jim hned vzato. Podstatná je atmosféra pořadu a má snaha na položené otázky odpovědět správně.