Černé ovce

Zajímavý příběh o sedmi uprchlících z ruského trestaneckého tábora, kteří jako sedm statečných ochrání vesnici před německými fašisty a ještě se jim podaří přibrzdit vpád nacistů do východní Evropy. Čtyřdílný seriál už nevyniká typickou syrovou reálnou výpravou, jak jsme od sovětských filmařů zvyklý. Přesto určitá snaha vidět je. Místy je to značně nezáživně ukecané, místy komornější a místy i vcelku napínavé, ale výhra to vyloženě také není. Námět příběhu má zajímavou myšlenku. Jestli by to bylo reálné, nechť posoudí historici. Jako seriálový počin to ale nedopadlo zase až tak zle. Hlavní výsadou je hlavně absence politického oslavování strany a rudé armády. Hned se na to jináč dívá.

Ať mně nikdo netvrdí, že se filmaři nenechali inspirovat filmem Sedm samurajů, chcete-li Sedm statečných. Ne náhodou bylo uprchlých trestanců také sedm, vesnice potřebující ochranu, nájezdníci, zde v podobě německého výsadku a podobnost lze najít i v některých charakterech a konání postav. Jeden prožívá milostný vztah s místní ženou, druhý se začleňuje a všemožně pomáhá, další dokonale ovládající nůž, a mimo dalších, je přítomen i velevážený stařešina místní vesnice. Po úspěšném seriálu Trestný prapor (2004) se ze štrafbátů stala asi módní záležitost. Mimo těchto i např. minisérie Zvláštní poslání (2011). Černé ovce patří k tomu slabšímu, zejména zásluhou hereckých výkonů a až příliš okatého televizního zpracování. Jedna hláška mě však pobavila nadmíru, ta o vlkodlacích, a s povděkem jsem ji zařadil do svého repertoáru.