Monty Python - málem pravda

Neuroticky vůči televizním manýrám - tak jsme tomu ostatně u nich zvyklí - začínají Pythoni vyprávět o tom, jak je rozhlas a televize totálně ovlivnili. Média totiž nejvýstižněji ilustrují - někdy bezděčně - svou dobu. Stačí je tedy sledovat a domýšlet mediální "zvyky" ad absurdum. K úspěšnému přijetí na univerzitu v Oxfordu dostal Graham Chapman od tatínka umělé psí hovno. Vychrtlý matador budoucí skupiny se měl jmenovat po otci Cheese, ten to však změnil a dal si prakticky neexistující jméno Cleese. A u televize při sledování jednoho obzvláště pitomého tanečního čísla otec pravil: "Myslím, že tohle nikdy nenahradí zábavu, že?" Tak jako Cimrmani začínali Pythoni o několik let dřív s uchem u radia. Bylo jim 11 až 12 let. Pak se tak nějak učili a utíkali ze škol a v roce 1962 viděli první kultovní věc na evropském divadle - londýnskou revue Beyond The Fringe - studentský kabaret na elitní úrovni. Pak přišly časopisy MAD a HELP - tedy první drsné komiksy a Terry Giliam. A v roce 1963 přibyl Michal Palin. Mezi univerzitami Oxfordem a Cambridge se nejen závodí na veslicích, ale soutěžilo se i ve studentských kabaretech. Stejně jako dnešní mladí srandisti i zárodek Monty Pythonů směřoval na festival do Edinburghu. Tam se všichni tak nějak sešli a připadali si, že jsou fakt dobří. Potom se trochu živili u svého úhlavního nepřítele a inspirátora BBC a pak viděli epochální televizní show That Was The Week That Was - To byl týden co už není - s Davidem Frostem a rázem věděli kudy. Psali pro něj všichni a on jim věřil. Následoval pořad Nekruťte svým přijímačem a to už byli všichni pohromadě a příběh mohl definitivně začít.