Po stopách Xapatanu

„Po stopách Xapatanu“ je napínavá francouzská soutěž natáčená v Mexiku v roce 1992 v produkci televize Antenne 2. Ve smyslu staré mexické legendy musí odvážný mladík osvobodit dívku, kterou vězní strážce hory. Hru začíná sedm soutěžících, tedy sedm odvážných mužů, jejichž úkolem je projít náročnou stezkou nebezpečných úkolů. Zatímco statečně bojují s kmenem Amazonek, prchají před Černými jezdci, snaží se o projetí přes rozebraný most, svádějí boj se silákem zvaným Barbara Negra držícím závoru jako překážku v jejich cestě, odklízejí z cesty nejrůznější překážky (otýpky, těžký válec, zdolání průjezdu mezi kůly tzv. Kůlového ranče apod.), v jeskyni posvátné hory bohů místa Xapatan krásná dívka hledá v nejrůznějších úkrytech 20 sošek. Protože do poslední chvíle netuší, která soška bude tou správnou, musí jich najít co nejvíce, nejlépe samozřejmě všechny. Zatímco dívka pod dozorem indiánského strážce prohledává jeskynní úkryty, sedm mužů putuje od překážky k překážce. Soutěží sice nejprve jako tým, ale cesta k zajaté dívce bude povolena pouze jednomu z nich. Jejich průvodkyně a řidička v jedné osobě, francouzská moderátorka Sophie Davant, je povzbuzuje a přátelsky radí. Všem soutěžícím se nepodaří projít nebezpečnou cestu. Někteří ze soutěže vypadávají ve chvíli, kdy je jim Černým jezdci či Amazonkami strženo ze zad pouzdro. Obsah je důležitý – je v něm totiž výstroj, s jejíž pomocí překlene závěrečný finalista cestu nad hlubokým údolím na lanovce. Po projití všech nástrah jsou soutěžící na konci cesty. Mezi těmi, co zbyli, se rozhodne – Sophie odstartuje běh a ten, kdo jako první najde jeskyni se zajatou dívkou, má právo s ní předat hledanou sošku. Stane-li se, že v soutěži zbude pouze jeden hráč, je situace závěrečného běhu o to jednodušší. Výhra však není ještě automatická. V prvé řadě musí mít hráč na základě klíčových indicií správně odtajněnou identitu sošky. Za druhé musí tuto sošku dívka v jeskyni najít. Je – li tedy provedena volba sošky, osvoboditel spolu s dívkou přejíždějí za podbarvení ústřední melodie z filmů o Indym Jonesovi lanovkou nad údolím, aby se poté dostali k úpatí kopce s 320 schody. Na vrcholu kopce je železniční zastávka, na níž čeká po dobu soutěže profesor Grégory. Od soutěžících odkoupí za slušný peníz sošku – bude-li ovšem správná a stihnou-li soutěžící dorazit v časovém limitu. Pokud se tak nestane, profesor ze stanice odjíždí. Soutěžící se setkávají pak pouze s jeho asistentem, který jim za sošku nabídne 10 miliónů pesos. To není mnoho oproti částce 50ti miliónů pesos, které soutěžící dostanou, pokud přijdou se soškou včas. Je-li soška poškozená, částka se snižuje na 35 miliónů. Pokud není soška správná, obdrží soutěžící stejný honorář jako v případě časové prodlevy – tedy 10 miliónů pesos. Nyní je to tedy již jen na výhercích, zda si částku rozdělí pouze oni dva, či zda se o vyhrané peníze podělí také s ostatními členy družiny, kteří nedošli do konce soutěže. Součástí tohoto velmi atraktivního soutěžního pořadu byl také speciální díl, v němž soutěžili francouzští moderátoři, mezi nimi byl též Patrice Laffont, kolega Sophie Davantové z dalšího soutěžního projektu – "Pevnost Boyard".