0:1 do poločasu

Tenhle seriál zaujal spíš mého bráchu a on si na něj i po létech dobře vzpomíná. Mně, coby holce byl celý turnaj v kopané ukradený a dívala jsem se hlavně kvůli překrásným očím Romana Wilhelmiho.I když tady hrál pěknýho prevíta... Jo, láska v osmi letech,to je síla,vážení! :-)) Tak jsem po letech do seriálu opět nakoukla - a viděla ho úplně jinýma očima nežli před těmi cca 40 roky. Náhled na příběh samotný se ani tak nezměnil, ale najednou jsem si uvědomila tu bezútěšnost otřískaných ulic, ve kterých se ti kluci pohybovali. Docela smutný pohled na tehdejší polskou realitu. Ale zase velké plus pro filmaře, že nic nelakovali na růžovo.

Dnes tento seriál nemá koho oslovit ale v celku to jde ve své době měl dost fanoušků dnes jeto nostalgie