Dispečer

Na ostravského štajgra Juřicu a jeho věčné hádky s tvrdohlavým zeťákem Dušanem si moc dobře pamatuju ještě z dětství. Nasmáli jsme se dost a dost, akorát ta dechovka nás s bráchou silně nebavila. Zato babička byla ve svém živlu a čile si s hornickou kapelou notovala.

Ne, není to veledílo televizní tvorby, ale tak bezvadně napsané postavičky a originální - přitom vlastně běžné - situace se vidí málokdy. A spojení s dechovkou je jedinečné a dnes už těžko opakovatelné.

Z dětství si velice dobře tento seriál pamatuju,snad mě tenkrát ani ta dechovka nevadila.Škoda,mám pocit,že příběhy svérázného tatíka nikdy neopakovali.

Ten seriál se mi líbil už jako studentíkovi. V přehršli populární hudby i ta hornická dechovka byla příjemná - když se to nepřehání proč ne? Písničky na bálech rádi všichni zpíváme a vyřváváme. :-) Ale ten seriál měl i trochu, spíš hodně, ze života - lidi a generace se mají domlouvat a ne se napadat. V uplynulých letec to opakovala TV snad jen jednou - podařilo se mi to nějak nahrát a rád si občas něco z toho pustím.