Eliška a její rod

Podle mého soudu nejlepší seriál z pera Jaroslava Dietla. Zlatá druhá polovina šedesátých let, kdy se ještě nemusel klanět komunistickým bařtipánům. Žádné schůze, stranické výbory, tajemníci, prostě "pičičáto", jak v seriálu praví pan Sovák.

Psal tehdy seriály někdo jiný než Dietl? Nejsem jeho fanouškem, ale uznávám objektivní kvality např. Nemocnice, ale tohle - mnozí mají jednou danou povahu, a přes to "nejede vlak".

Banální zápletky rozvedené do hodinových příběhů a tristní gagy roztahané do půlhodinových dialogů. Musím přiznat, že první zážitek z televize počátku devadesátých let byl silnější. Z dnešního pohledu tady navíc vidím paralelu s Ženou za pultem. Stejně jako Anna Holubová, tak i tady Eliška Rabasová kafrá do života kdekomu, aniž by o to kdokoliv stál. Jenže poetika šedesátých let a Švorcová za pultem je přecejenom sto a jedna. Proto i Eliška a její rod snese lepší hodnocení.

Sedm příběhů paní Rabasové, která pracuje na hospodě čtvté cenové skupiny, kdy vám donese na stůl párek,nebo gulášek. K tomu zde má svýho šéfa, s kterým to vždy nejde po dobrý. Jedna z mála tv. velkých rolí pro vdovu po Karlovi Čapkovi, Olze Scheinpflugové, kterou již toho moc nečekalo a pro Ivu Janžurovou, to byl odrazový můstek k výšinám divácké popularity, kde se desítky roků drží...