Nejmladší z rodu Hamrů

K seriálu bych chtěl dodat,že jsme na něj koukali jinnýma očima než dnes,neměli jsme skoro žádný televizní výběr programu.Myslím,že by si černobílý seriál našel i dnes diváky,ale seriál jeho typu,už se nenosí.Ať si na něj kdo chce nadává,ale Libuše Havelková je senzační a role maminky Honzíka Hamra byla její životní role. Děkuji. A Regině Rázlové to také slušelo..

Tohle seriálové dílo považuji za neprávem označované jako seriál silně formalistický, přisluhující době. Podle mne jde o hraný dokument, přičemž na rozdíl od dnešních seriálů dokázal štáb tohoto díla za minimální náklady natočit seriál, který je o obyčejných lidech, a pro obyčejné lidi, což Jaroslav Dietl jako autor scénáře, velmi dobře pochopil.

Ve své době byl tento seriál naprostá bomba - a to právem. Dnes mu mnozí nemůžou přijít na jméno,ale podle mé babičky,pamětnice oné doby, to bylo vcelku pravdivé vylíčení dlouhé cesty českého venkova. I ona a její bratr byli jedni z těch,kteří nevěřili,že by je kolektivní hospodaření mohlo uživit. S očima plnýma slz vzpomínala u obrazovky na těžké začátky a dřinu na poli i ve stájích,kde chyběla mechanizace. Jako důchodkyně pak ale obdivovala nový kravín, kde, jak říkala "bydlí teď dobytek líp,než kdysi lidé". No,dnes už je zase všechno jinak... Lépe nebo hůře - kdo ví???

Abych mohla zhodnotit tento seriál "mistra pera" J. Dietla, oprostím se od hodnocení doby, v níž se příběh Jana Hamra a jeho rodiny odehrává. Shlédnutí seriálu po dlouhých letech jsem díky své švagrové, která mi jej nahrála, prožívala s chutí a zvědavostí. Z dětství jsem si ho příliš nepamatovala, jen jsem si příběh čas od času připomněla přečtením knihy, která je takřka doslovným přepise scénáře. Věděla jsem tedy, do čeho jdu. Pokud by mi věci, které příliš protežují tehdejší dobu, byly nepříjemné, nedívala bych se vůbec. Kronika rodu Hamrů je v prvé řadě obrovsky lidským příběhem. Rodina odchází do pohraničí, začíná od nuly, buduje si svou existenci, sice ve vidině lepších zítřků, ale díky pracovité a střízlivě uvažující mamince, vědí všichni, že zadarmo a bez práce se jim lépe nepovede. Také Honzík je odmalička veden k práci, zodpovědnosti, úctě ke starším. Ani jeho zdánlivě jednoduchá kariéra v JZD Bernartice není tak snadná, nástrah a nepříjemných překážek musí překonat také dost. Oč se mu pak více daří v práci, o to víc bojuje o své štěstí v soukromí. Láska k sousedce Marii končí takřka před oltářem. Oceňuji, že postava Jana Hamra není ani veskrze kladná, ani záporná. Je to chybující člověk, žádný vyložený Mirek Dušín protkaný bezchybností. Jeho protipólem je mírná a tichá Marie, žijící ve stínu svého otce, který však si chtěj nechtěj také získal mé sympatie. Starý pan Zajíček je poctivý prototyp starého sedláka, dříče, pro něhož je jeho grunt kus vlastního života. Největší osobností je bezesporu maminka Hamrová, k níž cítíte chvílemi nesympatie i obdiv zároveň. Na jedné straně máte pocit, že je to typická tchýně, která se snaží své syny chránit před nevhodnými nevěstami, na straně druhé však hluboce přemýšlící žena s tzv. "čuchem" na lidi. Však ona Štěpánova žena Jiřina, která má s maminkou časté spory, není ukázkou vzorné snachy a pro ostré slovo nejde daleko. Mé sympatie si získala i Věra, Janova spolužačka a později manželka, na jedné straně rozmazlená slečna z města, avšak ruku na srdce - kdo by na druhé straně si uvykl žít ve zcela jiném prostředí, než žije celý život? Mám to přesně opačně - pocházím z vesnice a nepřivykla bych životu ve městě. Někoho to prostě táhne tam, kde jsou jeho kořeny a přirozenost. Rozuměla jsem ale i mamince Hamrové v celkem nenápadné scéně sporu o hrnec na ohřev mléka. I pro mne jsou různé novoty často španělskou vesnicí a říkám, že dokud něco, co je osvědčené, funguje, není nutné to vyměňovat a modernizovat. Seriál je zkrátka ukázkou mezilidských vztahů, pochopení, houževnatosti a touhy po osobním štěstí. V tom tkví jeho hlavní hodnota. Smekám před Dietlovými seriály, neboť i přes určitou poplatnost době jsou i dnes, po dlouhých letech, přínosnou ukázkou lidských vztahů, morálky a vzájemného porozumění.