Do pohádky

Nostalgicky vzpomínaje na pořad Bez obalu doplněný animovanými No commenty Pavla Koutského jsem zjistil, že tento animátor, jehož jsem si moc oblíbil, natočil večerníček Do pohádky. Jak koukám na rok vzniku, bylo mi tenkrát dvanáct let, takže ještě proti Večerníčku nešla žádná Ulice, naopak jsem zhlížel téměř každý. No ono dnes není zas tak moc o co stát, polovinu večerníčků zná člověk nazpaměť a z druhé půlky je dobrých padesát procent podivně nesledovatelných, zvláště pokud se o dětské příběhy trochu zajímáte, snad ještě více, jste-li dítětem. Večerníček Do pohádky mě nezklamal, jak říkám, měl jsem rád pořad Bez obalu a nestaraje se (tenkrát) tak moc o politiku jsem na něj koukal hlavně kvůli No commentům a sekvencím z filmů (i na tento prvek pořadu člověk občas vzpomene). Večerníček Do pohádky je odlehčený, ale také chytře vtipný. Vtipně pojatá jsou vlastně právě ta zjednodušení, což Do pohádky značně odlišuje od některých dětských nesmyslů, kde je každé zjednodušení myšleno smrtelně vážně. Jako příklad vzpomeňme třeba něco, co se objevuje ve všech dílech - šipky označující cestu k drakovi. Celý večerníček navíc vtipně pozdvihl komentář Jiřího Lábuse. Zmíníme-li se o další Koutského večerníčkové tvorbě, přijde na řadu povedená druhá řada seriálu Do pohádky a následovavší Doktor Animo; no pravda, z toho jsem již příliš neviděl, možná už to nebude úplně ono, ale pořád je to Koutský a to je poznat nejen na stylu animace, ale i na tom, že snad nikdy inteligenčně nespadne na úroveň Potkali se u Kolína (to je asi první příběh svého druhu u nás, napadá mě, že autor vlastně předběhl dobu).