Taková normální rodinka

Zoufalost. Trapné zápletky, postavy jak ze zvláštní školy. Nekoukatelné.

Tenhle náš první televizní sitcom (i když tehdy se tomu u nás tak neříkalo) je pro mne naprosto geniální a zvedá mi náladu od dětství už přes padesát let!!! Obsazení ani nemohlo být lépe trefené a člověk si jen říká jestli je lepší Dana Medřická, Eduard Cupák, paní Rosůlková nebo někdo další. Za celé to půlstoletí jsem na tomhle skvostu nenašel jedinou chybičku a jako jedné z mála našich věcí jsem tomu dal s klidným svědomím plných 100%.

Je to sice lepší než filmová verze, ale že by to byla nějaká sláva, to bych neřekl. Má to svou typickou atmosféru, ano. Ale krom malování, a tím myslím opravdu jen scény s malířem, ne první půlku dílu, to je takově nijaké. Body jsou hlavně pro J. Moučku (verzi s P. Landovským jsem neviděl).

Tak nám v televizi zase začali dávat "rodinku". A já - pokolikáté už? - opět nevycházím z úžasu. Každý výraz tváře, každá věta by se daly tesat do kamene. Skrovný interiér narvaný nadstandardníma hereckýma výkonama. Je obdivuhodné, že něco takového vzniklo jako nenápadný televizní formát se skromnou ambicí prostě jen pobavit malou českou kotlinu.