Teta Alžběta, můj kluk a pes Pac

Toto je neskutečná infantilnost, jaká snad nemá obdoby. Už v oněch 80. letech museli být cílovou diváckou skupinou pacienti psychiatrických léčeben. Nějak si nedovedu představit, že by na toto koukali uvědomělí Pionýři, tomu se bezpochyby museli chlámat i děti v Jiskrách. Polistopadoví parchanti vyrůstající na akčních komerčácích by to nepobrali ani jako parodii. Když dvě ženské v menopauze začnou tancovat a prozpěvovat si: "Tralala, tralala, kočička se vdávala", v dalším dílu nějaký pajdulák žvaní cosi o kvasinkách a objeví se i mluvící plyšový čokl, začal jsem mít podezření, že autorka tehdy musela frčet na toluenu. Zkrátka totální fantasmagorie. Soucitné 2 * tomuto prapodivnému útvaru uděluji jen proto, že nerad dávám nejnižší hodnocení normalizační tvorbě.