Teroristé hákového kříže

Unikátní televizní projekt vychází z reálných událostí vážících se k pravicově teroristickému uskupení Nationalsozialistischer Untergrund (NSU; Nacionálně-socialistické podzemí), které se klenou přes celou moderní historii Německa od konce rozdělení země na východ a západ, přičemž dodnes nejsou jednoznačně objasněny. NSU svou existenci vyjevilo v roce 2011. Po neúspěšném útěku z bankovní loupeže dva z jeho domnělých tří členů, Uwe Mundlos a Uwe Böhnhardt, obrátili zbraně proti sobě a následně po zničení řady materiálů se na policii sama přihlásila Beate Zschäpeová. Tou dobou již řada organizací obdržela prohlášení, kde se NSU hlásí k sérii rasově motivovaných vražd spáchaných v přechozích jedenácti letech. Ještě nyní, v roce 2017, probíhá soudní přelíčení s Zschäpeovou, přičemž průběžně v důsledku vyšetřování, ale i náhodných výpovědí se na světlo dostávají nové skutečnosti, které podzemní činnost NSU rozšiřují na bombové útoky, žhářství, vraždu policistky a loupežná přepadení. Zschäpeová nicméně odmítá svou spoluúčast na těchto aktivitách. Případ NSU je pozoruhodný a mrazivý mimo jiné tím, že trojice odešla do podzemí na sklonku devadesátých let a po třináct let nejen, že unikala spravedlnost, ale navíc bezpečnostní složky fatálně tápaly a dopustily se řady blamujících přehmatů během vyšetřování vražd spáchaných NSU. Někteří komentátoři a zainteresované osoby se dokonce uchylují ke spekulacím o konspiraci a maření vyšetřování ze strany vyšších úřadů. Nemluvě o tom, že zůstává nevyjasněné, jak moc byla trojice podezřelých osamocenou skupinou či naopak jaké udržovala kontakty k pravicově radikální scéně, a jak tedy široký byl okruh jejích napomahačů či spolupracovníků. Třídílná televizní dramatizace z produkce Gabriely Sperlové již ve svém základním konceptu reflektuje fakt, že celý případ a všechny okolnosti kolem něj nejsou dodnes objasněné. Každý díl pojímá téma z jiného pohledu a pokrývá jiné období minulosti. První část se věnuje přímo triu Mundlos, Böhnhardt a Zschäpeová, přičemž je sleduje v průběhu devadesátých let, než se uchýlili do podzemí. Současně také pojednává o nacistické scéně bývalého východního Německa a poukazuje na provázanost radikalizování společnosti s dobovým sociálním a ekonomickým klimatem. Druhá část skrze úděl pozůstalých první oběti NSU vykresluje jedenáct let falešných nařčení ze strany policie, nejistoty, bezmoci a osobních tragédií. Současně již sem z části proniká linie vyšetřování, které je věnován třetí díl. Jeho vyprávění jednak ukazuje počátky systematické práce kriminalistů po smrti Mundlose a Böhnhardta a v retrospektivách také připomíná některé přehmaty, byrokratické překážky i rasisticky motivované chybné předpoklady, které bránily šanci odhalit NSU již dříve. Každý díl vznikal samostatně s jiným štábem včetně režisérů a scenáristů, díky čemuž také všechny mají vedle vlastního úhlu pohledu také osobitý styl. Trilogie si neklade za cíl být vyčerpávajícím pojednáním o NSU, naopak přiznává faktické mezery vyprávění. Klíčové pro tvůrce byly obecnější motivy, a tak televizní projekt v reakci na novou vlnu extremistických nálad ve společnosti přináší provokativní portrét hněvu, frustrace, bezmoci, bezpráví a především xenofobie i rasismu z úhlu agresorů, obětí i „obyčejných“ lidí. Česká televize