Jak se žije...

Vedle přemíry publicistických a senzacechtivých reportáží byl tento cyklus vlastně jediným uceleným televizním projektem dokumentární tvorby, který s uměleckou ambicí ukazoval pozitivní stránky i dobrodružství našeho všedního života. Nahlížel do společenství "obyčejných" lidí, které spojuje či rozděluje společný klíč. Dramaturgicky byl koncipován tak, aby podal zprávu o všech profesních, názorových, věkových, zájmových atd. skupinách v této zemi na konci 20. století a byl důležitým svědectvím pro budoucí generace o formách žití a myšlení. Na rozdíl od jiných cyklů, kdy s jedním problémem či člověkem stačilo strávit mnohdy den dva v několika málo prostředích (většinou od sebe nedaleko vzdálených), musel nyní tvůrce objevit a během tří a více dnů natočit své hrdiny tak, aby svojí pestrostí podali "objektivní" svědectví o celé skupině, kterou zastupují. Tato objektivita, zaručená v každém díle záměrným výběrem kontrastů místních (hrdinové z města - venkova, Moravy - Čech, nížin - hor), věkových (mladí - staří, odborníci - začátečníci), sociálních (chudí - bohatí, úspěšní - neúspěšní, vzdělaní - laici a samouci), názorových (s levicovým - pravicovým cítěním, s fanatickým vztahem k práci - pragmatici) atd. atd., se však celkem úspěšně vyhýbala obsahové či formální sterilitě. S cyklem se na obrazovce České televize uplatnil ojedinělý žánr „dokumentárního fejetonu“, který v jiné podobě (v jiném pořadu) v té době neexistoval. Tím rozšiřoval a obohacoval žánrovou paletu na obrazovce veřejnoprávní televize. Protože se jako všechny projekty Febia neomezoval jen současnou potřebou, ale snažil se dívat i do budoucnosti - může tuto jeho nadčasovost využívat ČT dodnes při častých reprízách vybraných dílů. Zdroj: www.febio.cz