Bernard Alane

Bernard Alane je ve Francii známý především jako dabér, úspěšný byl ale také v divadle a televizi, s velkými časovými odstupy jsme jej i u nás mohli vidět v několika filmech. Narodil se v Paříži a jeho vlastní jméno je Bernard Noël Vetel, po matce Annick Alane (*1925), taktéž herečce, začal ale jako herec užívat její příjmení. Právě díky matce se již v šedesátých letech začal objevovat na divadelních jevištích, hrál například vedlejší role v Shakespearových hrách Romeo a Julie nebo Veselé paničky windsorské. Do světa filmu vstoupil Bernard Alane nadějně díky velmi úspěšné komedii HIBERNATUS (1969), v níž po boku Louise de Funese a Claude Gensac hrál jednu z hlavních rolí rozmraženého pradědečka Paula Fourniera (tady hrála i jeho matka Annick Alane). Režisér tohoto filmu Edouard Molinaro jej pak obsadil i do další velké úlohy vikomta de Pont-Cassé v historické komedii MŮJ STRÝC BENJAMIN (Mon oncle Benjami, 1969). V jediném roce tak Bernarda Alane vidělo ve francouzských kinech přes šest miliónů diváků, přesto jeho slibný vstup na stříbrné plátno zůstal bez odezvy a v následujících letech se uplatňoval hlavně v divadle a televizi. Na televizní obrazovce mohli diváci Bernarda Alane vídat často v historických kostýmech, připomeňme alespoň seriály JOSEPH BALSAMO (1973) a DOBRÝ DEN, PANE OFFENBACHU (Les folies Offenbach, 1977), ostatně v adaptaci Offenbachovy operety PAŘÍŽSKÝ ŽIVOT (La vie parisienne, 1977) se po delší přestávce objevil i ve filmu. Co se týče divadla, na jednu sezónu byl angažován i pro nejslavnější francouzskou scénu Comédie Française, kde účinkoval v Molierových hrách (Měšťák šlechticem, Tartuffe, 1972-1973). Z jeho dalšího působení na různých pařížských jevištích připomeňme častější účast ve hrách Oscara Wilda (Jak je důležité míti Filipa, 1982; Ideální manžel, 1998). Postupem doby všechny ostatní aktivity Bernarda Alane zastínil dabing, jemuž se věnoval již od mládí. Často dabuje americké herce, francouzští diváci jej ale znají především z animované produkce, filmové i televizní, zahraniční i francouzské. Nadále ale zůstával i vyhledávaným televizním hercem, v letech 1970-1985 hrál v řadě televizních adaptací divadelních her v rámci cyklu V DIVADLE DNES VEČER (Au théâtre ce soir). U nás jsme jej mohli vidět v několika kriminálních seriálech z 90. let (CORDIEROVI, SOUDCE A POLICAJT – Les Cordier, juge et flic, 1997, 2003; ALICE NEVERSOVÁ – Le juge est une femme, 2005). Za své jevištní kreace byl Bernard Alane v letech 1993 a 1997 nominován na prestižní Molierovu cenu. V televizi se objevil jako ministr po boku J. P. Belmonda v adaptaci Simenonova románu KDO JINÉMU JÁMU KOPÁ (L’aine des Ferchaux, 2001), tehdy se připomněl i filmovým divákům v mezinárodně oceněném dramatu ČTI MI ZE RTŮ (Sur mes levres, 2001), později byl synem Jeana Rocheforta v komedii AGATHE CLÉRYOVÁ (Agathe Cléry, 2008). V komediálním žánru se před kamerou objevil ostatně i zatím naposledy v satirické veselohře DONNANT, DONNANT (2010). Aktivní zůstává i v oblasti dabingu, poslední dobou často mluví za Stanleye Tucciho (ĎÁBEL NOSÍ PRADU, 2006; PEVNÉ POUTO, 2009; HUNGER GAMES, 2012).