Josef Dvořák

V polovině 90. let vyhrál svůj nejtěžší boj, když zdolal rakovinu tlustého střeva.

Je to strašně dávno, bohužel už vůbec nevím, o jaký pořad šlo, byl tam zřejmě vypravečem, když řekl: "Jestli (úplně cokoli), tak já jsem helikoptéra s růžovou vrtulí!"

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Josefa Dvořáka: ...S lidmi, kteří si i z věcí, jež na první pohled vypadají velice vážně, dokážou dělat srandu, s těmi je vám dobře na světě. S nimi se většina trablů a kopanců líp překonává. K takovým lidem inklinujete, ti vás kousek jakoby poponesou./1/str.44 ...Dejte mi kus masa, zmlátím ho na prkýnku, pořádně ho opepřím, osolím, okořením, rozpálím omastek, šoupnu ho na pánev, nahoru dám velkej kulatej pepř, a to by bylo, aby to nebylo k jídlu! Výsledek potřu trošičku hořčicí a máte krásnej dlabanec./2/str.49 ...Zastávám jednoduchou teorii-člověk musí mít představení rád, musí mít rád lidi kolem sebe. To je základ k tomu, aby mezi jevištěm a hledištěm přeskočilo nepopsatelné tajemno, sakrálno, či fluidum.../3/str.50 ...Člověk, když je na startovací dráze, motor poprvé zabere a človíček stoupá v letadle do života, má pocit, že si úplně vystačí se svým zájmem-s divadlem, s jakoukoli profesí. Je trošku sobec, myslí jen na sebe. Manželství a láska ho na té cestě trošičku zdržují, ale najednou zjistí, že to může být ještě lepší. Musí ale mít velikánskou kliku a padnout na parťáka, který má hodně společných zájmů a dokáže ho respektovat a neomezovat v jeho činnosti. To je k nezaplacení. Chce to ale štěstí a to sobectví, které v sobě nosíme, trošku ukormidlovat./4/str. 51-52 /1-4, z publikace rozhovorů Všechny cesty vedou na jih; zaznamenal Václav Malina,2000/