Georges Rollin

Během druhé světové války se Georges Rollin stal oblíbenou tváří a jedním z nejobsazovanějších herců francouzské kinematografie, a i když odehrál bezmála padesát středně velkých rolí, dnes patří spíše k zapomenutým umělcům té doby. Narodil se ve starobylém městě Pont-à-Mousson v Lotrinsku poblíž německých hranic a tady také strávil dětství. Původně měl studovat architekturu, ale po zkušenostech s amatérským divadlem nakonec zamířil na konzervatoř v Nancy. Tady v něm profesoři objevili nesporný talent a po úspěšném dokončení studia brzy zamířil do Paříže. Již počátkem třicátých let se stal vyhledávaným hercem v různých pařížských divadlech, hrál především v repertoáru moderních domácích autorů (Jean Cocteau, Armand Salacrou, Yvan Noé), častěji účinkoval například na scéně Théâtre de l’Oeuvre. Nabídky od filmu na sebe nenechaly dlouho čekat a poprvé stál před kamerou již v roce 1933, ke spolupráci jej brzy začali zvát i režiséři zvučných jmen jako Julien Duvivier nebo Abel Gance. První hlavní role se dočkal v romantické komedii NEJKRÁSNĚJŠÍ DÍVKA NA SVĚTĚ (La plus belle fille du monde, 1937), v níž hrál amerického miliardáře inkognito cestujícího po Francii. V té době zazářil i na jevišti zmíněného divadla v Théâtre de l’Oeuvre v několika velkých úlohách (například v Dumasově Dámě s kaméliemi). Pod vedením významných režisérů jako byli Henri Decoin nebo Georges Lacombe odehrál středně velké role celkem v osmi filmech natočených v letech 1941-1942. Výraznou uměleckou příležitost mu poskytl režisér Jacques Becker v sociálním dramatu z francouzského venkova TVRDOHLAVCI (Goupi mains rouges, 1943), kde hrál jednu z hlavních rolí Eugèna Goupiho. Ještě před koncem války se objevil v úloze ambiciózního studenta Evžena Rastignaca ve filmové adaptaci Balzacova románu OTEC GORIOT (Le père Goriot, 1945), pak byl ale jako řada jiných herců spojených s okupační filmovou společnosti Continental-Films na nějakou dobu vyřazen z dalšího natáčení. I když se počátkem padesátých let znovu dostal k velkým rolím, co do kvalit a komerčního úspěchu účinkoval již jen ve filmech průměrných. Uveďme alespoň komedie režiséra Émila Couzineta (RODINA CUCUROUXOVA – La famille Cucuroux, 1953; KONGRES TCHÝNÍ – Le congrès des belles mères, 1954) nebo historické drama BURIDAN, HRDINA Z VĚŽE NESLESKÉ (Buridan, héros de la tour de Nesle, 1954), opět z dílny E. Couzineta. Ve Francii točil naposledy kriminálku PALTE NA VRAHA (Pleins feux sur l’assassin, 1961), v níž vytvořil nerovnou manželskou dvojici s Pascale Audret, poté jej k práci ve Španělsku přizval později slavný režisér Jesús Franco, který byl tehdy jen začínajícím tvůrcem žánru špionážních filmů a westernů. Mezitím se Georges Rollin objevil i v televizi, zatímco práci v divadle ukončil již počátkem padesátých let. Georges Rollin zemřel po těžké nemoci v Paříži 3. března 1964 ve věku 54 let. Jeho manželkou byla herečka Claire Muriel, později se sice rozvedli, ale z jejich soužití pochází dcera Dominique.