Aimé Clariond

Francouzský herec Aimé Clariond (celým jménem Aimé Marius Clariond) patřil dlouhodobě k významným osobnostem nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française. Narodil se ve městě Périgueux v jižní Francii, ale nevyrůstal zde, protože pocházel z herecké rodiny a oba jeho rodiče působili u kočovných divadelních společností. Díky tomu Aimé již jako dvouleté dítě stál na jevišti a hrál v představení Hrbáč. Cestu k herectví měl tedy celkem logicky danou, chtěl ale získat i odborné vzdělání. To se mu však nepodařilo – celkem třikrát neuspěl u zkoušek na pařížskou konzervatoř. Nakonec se k divadlu ale dostal a v roce 1921 byl angažován do tehdy populárního divadla Odeon v Paříži, kde se brzy uplatnil jako herec schopný realistického projevu a především příkladné mluvy. Účinkoval převážně ve francouzském moderním repertoáru a brzy se zařadil mezi přední osobnosti Odeonu. S filmem se poprvé potkal až po nástupu zvuku, hned byl ale obsazen do jedné z hlavních rolí – debutoval jako Ivan Karamazov ve filmu BRATŘI KARAMAZOVI (Les freres Karamazoff, 1931). Četnější spolupráci s filmovými tvůrci navázal až v polovině třicátých let, v roce 1936 navíc změnil divadelní angažmá a nastoupil na nejprestižnější scénu ve Francii – Comédie Française. Divadlo ostatně vždy upřednostňoval před filmem a znovu účinkoval především ve francouzském repertoáru, kromě moderních autorů to ale nyní byla již i klasika (Lakomec, Škola žen, Cyrano z Bergeracu), jen výjimečně hrál i ve světovém dramatu (Večer tříkrálový). Kromě Comédie Française hostoval i na jiných scénách. Přestože Aimé Clariond vždy kladl divadlo na první místo, od počátku třicátých let do své smrti natočil přes osmdesát filmů. Výčet jeho filmových rolí je do značné míry přehlídkou skutečných osobností francouzských dějin, k nimž byl předurčen přísně aristokratickými rysy ve tváři. Pokud nešlo o historické osobnosti, vesměs se jednalo o muže z vyšších společenských kruhů. Z typů hraných postav je nasnadě, že Clariond hrál převážně v historických filmech nebo dramatech, případně v adaptacích literárních a divadelních předloh – například film ZLOČIN A TREST (Le crime et chatiment, 1935). Z rolí skutečných historických osobností připomeňme například policejního ministra Fouchého ve filmu MADAME SANS-GENE (1941) nebo Napoleonova bratra Josefa Bonaparta v životopisném snímku PODIVNÉ OSUDY DESIRÉE CLARY (Le destin fabuleux de Desirée Clary, 1942). Jen zřídka bylo možno Clarionda vidět v komediích (PAŘÍŽ – NEW YORK, Paris – New York, 1940). V průběhu okupace dospěl Aimé Clariond ke svým vrcholům v Comédie Française a zaujal především svými kreacemi v shakespearovském repertoáru (Othello, Antonius a Kleopatra). Doba druhé světové války pro něj znamenala zároveň i největší vytížení ve filmu a například v roce 1943 natočil deset filmů. Právě z tohoto roku pochází dodnes ceněný filmový přepis románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1943), kde hrál jednu z hlavních rolí de Villeforta. Z další řady skutečných historických osobností stojí za zmínku kardinál Richelieu ve filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947), který jako první francouzský snímek získal Oscara. V padesátých letech nadále rozšiřoval svou filmografii o historické tituly, hrál například v několika výpravných filmech slavného režiséra Sachi Guitryho jako byly NAPOLEON (Napoléon, 1955) nebo MARIE ANTOINETTA, KRÁLOVNA FRANCIE (Marie Antoinette, la reine de France, 1956), bylo jej ale možno vidět i v příbězích ze současnosti, vesměs s kriminální zápletkou, dvakrát hrál s Jeanem Gabinem (ČAS VRAHŮ – Voici les temps des assassins, 1956). V této době již ale začal omezovat práci v divadle, naposledy hrál v Hugových Bídnících, kteří měli premiéru v roce 1957. Jestliže v průběhu tří dekád odehrál středně velké role v desítkách zásadních filmů francouzské kinematografie, svou kariéru zakončil nevelkou úlohou ve zcela zapomenuté komedii DĚVČE NA LÉTO (Un fille pour l'ete, 1960), která měla premiéru až po jeho smrti. Aimé Clariond zemřel v Neuilly-sur-Seine u Paříže ve věku 65 let, prameny se ale rozcházejí v přesném datu, v tomto případě i v roce, protože zemřel na přelomu 31. prosince 1959 a 1. ledna 1960. Z jeho soukromí uveďme, že v roce 1930 se oženil s divadelní herečkou Renée Simonot (*1911). Měli spolu dceru Renée Dorléac (*1937) a koncem třicátých let se rozvedli. Renée Simonot se pak znovu provdala za herce Maurice Dorléaca, jehož jméno pak přijala i dcera z prvního manželství. Z druhého manželství Renée Simonot se pak narodily dvě slavné dcery – Françoise Dorléac (1942-1967) a Catherine Deneuve (*1943).