Pauline Carton

Francouzská herečka Pauline Carton odehrála před filmovou kamerou desítky rolí komorných, domovnic a služek, sama ale k této medializaci své osoby přistupovala s úsměvným nadhledem, protože pocházela z dobře situované rodiny a domácí práce nesnášela. Narodila se jako Pauline Biarez v jihofrancouzském Biarritz, její otec byl stavebním inženýrem a na pomezí Francie a Španělska projektoval železnice pro firmu známého barona Haussmana. Haussman také finančně zajistil Paulininu rodinu po předčasné otcově smrti. K herectví byla Pauline Carton vedena prakticky již od útlého věku, matka ji již v dětství brávala s sebou na divadelní představení, ve dvaceti letech začala hrát profesionálně a již v roce 1907 poprvé stála i před filmovou kamerou. Podružné role odehrála i v dalších filmech němé éry, mezitím pohostinsky účinkovala i na prestižních divadelních scénách, například v Comédie Française (Abbé Constantin, 1922). Její herecký projev se sklonem k suchému humoru si oblíbil významný divadelník i filmový režisér Sacha Guitry, s nímž se poprvé setkala při práci na filmu BÍLÁ A ČERNÁ (Le blanc et le noir, 1931), u nějž byl Guitry ovšem jen autorem scénáře. Během následujících let se Pauline Carton stala vyhledávanou herečkou vedlejších rolí typu již zmíněných domovnic, komorných a služek, v režii již zmíněného Guitryho hrála poprvé ve filmu HODNĚ ŠTĚSTÍ (Bonne chance, 1935), kde hrála matku hlavní dívčí hrdinky (Jacqueline Delubac). Mezitím ji začali angažovat i další režiséři a například jen v roce 1937 hrála Pauline Carton v osmnácti filmech. Manželský pár vytvořila například se slavným charakterním hercem Raimu v adaptaci divadelní hry MÁTE NĚCO K PROCLENÍ? (Vous n'avez rien a declarer, 1937), středně velké role odehrála i ve filmech dalších režisérů (ZÁHADA ŠTĚDROVEČERNÍ NOCI - L'étrange nuit de Noël, 1939; ROZKOŠNÁ PŘÍHODA - La belle aventure, 1942). I když ve 30. a 40. letech točila více než deset filmů ročně, často i s významnými režiséry (Marcel L'Herbier, Christian-Jaque, Abel Gance), nadále se v jejích aktivitách jeví jako stěžejní spojení se Sachou Guitrym, s nímž natočila dvacet filmů, spolupracovala s ním i v divadle (Théâtre de la Madeleine), což dokládá jejich bohatá vzájemná korespondence. Objevila se v retrospektivně pojatém slavném filmu ROMÁN PODVODNÍKA (Le roman d'un tricheur, 1936), menší role opět jako služebná nebo komorná pak hrála v Guitryho prvních historických filmech typu PERLY Z KORUNY (Les perles de la couronne, 1937) nebo HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ (Remontons des Champs Elysées, 1938). Z početné poválečné spolupráce s dalšími režiséry připomeňme Boyerovu úspěšnou komedii MLÁDENEC PANÍ HUSSONOVÉ (Le rosier de Madame Husson, 1950), kde hrála matku titulního hrdiny (Bourvil), s Bourvilem hrála také v Clouzotově snímku MIQUETTE A JEJÍ MATKA (Miquette et sa mere, 1950), v poměrně velkých úlohách se znovu objevovala i v dalších komerčně úspěšných filmech různých žánrů (BARRY, 1949; ZPĚVÁK Z MEXIKA - Le chanteur de México, 1956; PĚŠKY, NA KONI A NA RAKETĚ - A pied, a cheval et en sputnik, 1958). Z obnovených pracovních kontaktů s Guitrym se sluší uvést i u nás známý film NAPOLEON (Napoléon, 1955), kde se objevila jako hostinská, slavnou travičku paní La Voisin ztvárnila předtím v jeho filmu KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m'était conté, 1953). Jako symbolický závěr bohaté filmografie Pauline Carton lze považovat americký válečný film natáčený ve Francii NEJDELŠÍ DEN (The Longest Day, 1962), kde opět hrála služebnou. Později se nicméně objevovala ještě v televizi i v divadle, příležitostně pracovala také pro rozhlas. Pauline Carton zemřela v Paříži 17. června 1974 krátce před svými 90. narozeninami. Jako filmová herečka po sobě zanechala 170 rolí. Nebyla provdaná, ale od roku 1914 byl jejím životním partnerem švýcarský spisovatel Jean Violette (1876-1964).