Marcel André

Francouzský herec Marcel André, celým jménem Marcel Auguste Victor André, pocházel z Paříže a divadlo hrál již od svých deseti let. Jeho kolegy na jevišti byli především Firmin Gémier a Maurice de Féraudy, vystupovali spolu na scéně Théâtre de Michel, pracovali i v zahraničí, například v Rusku, kde se francouzské umění vždy těšilo značnému zájmu. Ještě před první světovou válkou natočil Marcel André své první filmy, v letech 1912-1914 jej dvakrát ke spolupráci před kamerou přizvali režiséři Léon Poirier a Victorin-Hippolyte Jasset. Nadále se ale Marcel André věnoval spíše divadlu a jeho domovskými scénami ve 20. letech byly scény Théâtre du Vaudeville nebo Théâtre de Paris. Stejně jako mnoho dalších herců, tak i Marcel André začal budovat svou popularitu až s nástupem zvukového filmu a hned v roce 1930 natočil tři filmy, do konce války se pak jeho tvář objevila ve více než dvaceti titulech. Marcel André představoval nenápadný herecký typ s lhostejným výrazem ve tváři, který však vyhledávali mnozí režiséři pro role distinguovaných mužů, často s vysokoškolským vzděláním, nebo historických postav. Z rolí skutečných historických osobností připomeňme vévodu Orléanského v životopisném filmu o slavné francouzské herečce ADRIENNE LECOUVREUR (1938) nebo arcivévodu Bedřicha v historickém dramatu Z MAYERLINGU DO SARAJEVA (De Mayerling a Sarajevo, 1940). V několika filmech hrál také právníky nebo vysoké důstojníky, přičemž byl angažován jak do dramatického žánru, tak i do veseloher. Z jeho poměrně početné filmografie třicátých let stojí za zmínku nadčasové psychologické drama HOTEL DU NORD (1938), kde ztvárnil postavu lékaře. Několik příležitostí v umělecky hodnotných filmech mu pak přinesla poválečná éra. Slavný Jean Cocteau si jej vybral pro úlohy rodičů hlavních hrdinů ve filmech KRÁSKA A ZVÍŘE (La Belle et la bete, 1945) a HROZNÍ RODIČE (Les parrents terribles, 1948). I u nás jsme Marcela André mohli vidět v romantickém příběhu KOŽENÁ MASKA (Nez de cuir, 1952) nebo v přepisu Zolova románu TEREZA RAQUINOVÁ (Thérese Raquin, 1953). V České televizi bylo také uvedeno justiční drama PRAVDA BÉBÉ DONGEOVÉ (La vérité sur Bébé Donge, 1952), kde André předvedl zajímavou kreaci soudce. Mezitím Marcel André stále účinkoval i na divadelních jevištích, uplatňoval se především v moderním repertoáru a hrál ve hrách Jeana Anouilha nebo Jeana Cocteau (například v již zmíněných Hrozných rodičích, později zfilmovaných), z nejslavnějších her s jeho účastí můžeme uvést Cestujícího bez zavazadel, sporadické angažmá v klasice lze doložit Molierovým Misantropem. V případě hry Léto od Jacquese Natansona si vyzkoušel i divadelní režii. Až do počátku šedesátých let hrál v Comédie des Champs Elysées. Z posledních vystoupení Marcela André před kamerou připomeňme postavu ředitele školy v psychologickém dramatu s kriminální zápletkou MUŽ SE ZLATÝMI KLÍČI (L'homme aux clefs d'or, 1956), úplně naposledy se pak objevil ve filmu OSMÝ DEN (Le huitieme jour, 1960), opět jako otec hlavní hrdinky příběhu. Marcel André ukončil svou aktivní dráhu souběžně v divadle i ve filmu počátkem 60. let a od té doby žil v soukromí. Zemřel v Paříži 13. října 1974 ve věku 89 let. Jeho syn Michel André (1912-1987) byl také hercem, ale i scénáristou a dramatikem.