Luce Fabiole

Luce Fabiole byla hlavně divadelní herečkou, do filmu začala pronikat již v němé éře, výrazněji se ale prosadila vedlejšími úlohami starších žen až po druhé světové válce. Narodila se v Paříži jako Marie-Antoinette Bernus, její působení na divadelních jevištích dokládají prameny až od počátku dvacátých let 20. století, kdy začala hrát v režii Sachi Guitryho v jeho vlastních hrách v Théâtre Edouard VII., později vystupovala i na jiných scénách. První zkušenost s filmovou kamerou získala již v roce 1924, kdy hrála ve zpracování Feydeauovy frašky PROUTNÍK POD PANTOFLEM (Un fil a la patte, 1924), častěji ale začala filmovat až ve 30. letech. Není nijak překvapivé, že se několikrát objevila ve filmech svého prvního divadelního principála Sachi Guitryho (HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ - Remontons les Champs-Elysées, 1938; DEVĚT SVOBODNÝCH - Ils étaient neuf célibataires, 1939). Spolupracovala ale i s dalšími významnými režiséry, výčet jejích rolí typu šatnářka, švadlena nebo servírka ale dává tušit, že se jednalo vesměs o malé herecké úkoly. Nejvíce filmu natočila Luce Fabiole po druhé světové válce, znovu hrála v Guitryho filmech, v černé komedii JED (La poison, 1951) byla služkou na faře, v monumentálním epizodickém filmu KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1955) ztvárnila guvernantku mladého Voltaira, později se objevila ve čtyřech komediích André Hunebella (GYMNAZISTKY - Les collégiennes, 1957; TAXI, MARINGOTKA A KORIDA - Taxi, roulotte et corrida, 1958). V této době několikrát hrála také po boku slavného komika Fernandela. Později navázala i spolupráci s televizí, často to byly adaptace divadelních her, objevila se také v šesti dílech populárního detektivního seriálu POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1965-1968, 1970). I když se její výstupy před kamerou většinou omezovaly na role často ve formátu epizod, sluší se připomenout dvě role ze 60. let. V mezinárodně oceněném příběhu starého muže a malého židovského chlapce z druhé světové války PÉPÉ A CLAUDE (Le vieil homme et l'enfant, 1967) vytvořila manželský pár s Michelem Simonem, ve stejném roce byla matkou titulní hrdinky (Jeanne Moreau) v Truffautově filmu NEVĚSTA BYLA V ČERNÉM (La mariée était en noir, 1967). Z jejích pozdějších rolí babiček připomeňme film Woodyho Allena LÁSKA A SMRT (Love And Death, 1975). Svou filmografii uzavřela menší úlohou paní Vincentové v komedii NECH MĚ SNÍT (Laisse-moi rever, 1979). Kariéru na divadle uzavřela již několik let předtím Čechovovým Rackem v divadle Théâtre de la Ville v roce 1975. Luce Fabiole zemřela v nemocnici v Ivry-sur-Seine, kde byla již delší dobu hospitalizována, 5. května 1982 krátce před svými devadesátými narozeninami.