Giuseppe Porelli

Italský herec Giuseppe Porelli začínal ve filmu mezi dvěma světovými válkami středně velkými rolemi elegantních mužů z vyšších vrstev, až do stáří se ale objevoval v řadě filmů různých žánrů a mohli jsme jej vidět i u nás. Pocházel z Neapole a narodil se jako Giuseppe Porcelli, jako umělec později ze svého příjmení vypustil písmeno c. Původně vystudoval střední školu technického zaměření a začal pracovat na železnici. S kolegy hrál amatérské divadlo a nakonec v roce 1918 přijal nabídku k profesionálnímu angažmá. Začínal v divadelní společnosti, kterou vedla slavná herečka Irma Gramatica, později vystřídal několik dalších souborů a vypracoval se v uznávaného představitele vedlejších postav. Takové mu byly souzeny i před kamerou, k filmu jej až po příchodu zvuku přivedl režisér Nunzio Malassoma, který jej angažoval do komedie TELEFONISTKA (La telefonista, 1932). Tento film předznamenával nastávající éru tzv. bílých telefonů, tedy společenských komedií odehrávajících se v prostředí honosných vil a ředitelských kanceláří. Právě v tomto typu filmu našel Porelli bohaté uplatnění a ve 30. a 40. letech hrál v bezmála čtyřiceti snímcích. Ke spolupráci jej zvali osvědčení tvůrci zmíněného typu filmů bílých telefonů, režiséři jako Camillo Mastrocinque, C. L. Bragaglia nebo Mario Mattoli. Několikrát točil také s Mariem Camerinim, z jejich spolupráce připomeňme nenáročnou veselohru KRÁSNÁ ZLODĚJKA (Batticuore, 1939), která byla tehdy uvedena i v našich kinech (šlechtický manželský pár tady vytvořil s Rubi d’Almou. Před kamerou se setkal i s Lídou Baarovou, která tehdy působila v Itálii (MĚ NEOKLAMEŠ! – Ti conosco, mascherina, 1943). I po válce točil Porelli několik filmů ročně (například v roce 1954 hrál v sedmi snímcích), postupně ale klesal význam jeho rolí. Po boku slavného komika Toto nicméně vytvořil jednu z hlavních postav v úspěšné komedii BÍDA A VZNEŠENOST (Miseria e nobilta, 1954; režie opět Mario Mattoli). Nadále hrál divadlo, i po druhé světové válce střídal herecké soubory, vystupoval například s Enricem Viarisiem, později s Ave Ninchi. Mezi jeho významné jevištní kreace patří Lhostejní od Alberta Moravii nebo Pirandellova Sicilská komedie. Z jeho dalších filmových rolí připomeňme několikerou spolupráci s významným režisérem Carminem Gallone (DŮM VZPOMÍNEK – Casa Ricordi, 1954; DON CAMILLO MONSIGNOR… ALE NE TAK MOC – Don Camillo monsignore ma non troppo, 1961), ke spolupráci jej přizval i Vittorio de Sica (POSLEDNÍ SOUD – Il giudizio universale, 1961). Bohaté uplatnění našel Porelli také v rozhlase a později i v televizi. Ze závěru jeho participace ve filmu vzpomeňme francouzský film ČETNÍK ZE ST. TROPEZ (Le gendarme de St. Tropez, 1964), kde hrál šéfa gangsterů Harpera. Nebylo to ostatně jeho první filmování mimo Itálii, mezinárodní obsazení doplnil již předtím v romantické komedii DONCHUÁNÍ Z AZUROVÉHO POBŘEŽÍ (I dongiovanni della Costa Azzurra, 1962), kde byl otcem jedné z hlavních protagonistek, Annette Vadim. Ve filmu hrál naposledy v roce 1967, později se ještě několikrát objevil v televizi, od počátku sedmdesátých let se ale držel v soukromí. Giuseppe Porelli zemřel v Římě 5. března 1982 ve věku 84 let a zanechal po sobě bezmála 120 filmových a televizních rolí. Jeho manželkou byla divadelní a příležitostná filmová herečka Rinalda Marchetti.