Édouard Delmont

Francouzský herec Édouard Delmont se na domácí půdě zviditelnil především početnou spoluprací s významným režisérem Marcelem Pagnolem, u nás jej můžeme znát spíše až z několika filmů závěru jeho herecké dráhy. Delmont pocházel z Marseille, jeho vlastní jméno bylo Édouard Autran, v rodinné tradici začínal původně pracovat jako kovář, později se stal technikem divadla Alcazar v Marseille. Tady prošel několika profesemi a nakonec se koncem první světové války stal hercem. Tehdy také přijal umělecké jméno Delmont, které vzniklo modifikací názvu kostela Notre-Dame du Mont, v jehož blízkosti se narodil. Po prvních úspěších v Marseille zamířil Delmont do Paříže, kde se setkal s dalšími rodáky, taktéž později známými herci jako byl například významný dramatický umělec Raimu. S ním se Delmont seznámil již ve svých začátcích na turné v Tunisu, později s ním často hrál i ve filmech. Před filmovou kamerou se Delmont objevil poprvé až jako padesátiletý a v následujících dvou dekádách na své kinematografické konto nastřádal 90 filmů. Ke spolupráci s filmem jej přivedl Marcel Pagnol, který měl snahu do svých děl zasazených na jih Francie obsazovat místní rodáky kvůli zachování autenticity. Delmont se tak objevil v jeho slavné marseillské trilogii, ve druhé a třetí části se objevil jako doktor Venelle (FANNY, 1932; CÉSAR, 1936). I když Delmont původně do Paříže přišel jako divadelní herec, jeviště nakonec ve třicátých letech opustil a stal se výhradně filmovým hercem. Opět ve spolupráci s Pagnolem se před kamerou poprvé brzy setkal s dalším slavným jihofrancouzským rodákem Fernandelem a v jejich prvním společném filmu ANGELE (1934) hrál poměrně velkou roli zemědělce Amédéa. Točil také s Jeanem Renoirem, jako rolník Cabri se objevil v historickém filmu o vzniku francouzské národní hymny MARSEILLAISA (La Marseillaise, 1938). Ve stejném roce rozšířil svou filmografii o další umělecky významný film NÁBŘEŽÍ MLH (Quai des Brumes, 1938), kde hrál hostinského, rolí rybáře Maillefera přispěl i do dalšího Pagnolova hodnotného filmu PEKAŘOVA ŽENA (La femme du boulanger, 1938); také toto byl jeden ze společných filmů s Raimu. Vzhledem k tomu, že Delmont točil několikrát do roka – a to zvláště za druhé světové války – je jasné, že se nevyhnul ani průměrné produkci sentimentálních příběhů a nenáročných veseloher. Z častějších setkání s Fernandelem připomeňme komedii CESTA DO JINÉHO SVĚTA (L’héritier des Mondésir, 1942), v níž se objevil jako majordomus Firmin, velkou roli hrál i ve Fernandelově vlastní režii filmu PROSŤÁČEK (Simplet, 1942). Z jiných žánrů uveďme kriminálku KOMISAŘ MAIGRET ZASAHUJE (Picpus, 1943), která byla ve své době uvedena i v našich kinech. Roli otce hlavního hrdiny, horníka Noëla, hrál Delmont v dalším ambiciózním filmu PEKELNÉ ÚDOLÍ (Le val d’enfer, 1943). Po válce filmoval Delmont o poznání méně, pozornost si ale zaslouží obnovená spolupráce s Marcelem Pagnolem, v jehož filmu DOPISY Z MÉHO MLÝNA (Les lettres de mon moulin, 1954) dostal hlavní roli v jedné z povídek. Své poslední filmy – známé i u nás – natočil Delmont opět s populárním Fernandelem. Jako málem pohřbený a překvapivě obživlý doktor Spiletti se objevil v komedii NÁVRAT DONA CAMILLA (Le retour de Don Camillo, 1953). Ve filmu BERÁNEK S PĚTI NOHAMA (Le mouton a cinq pattes, 1954) – kde Fernandel hrál šest rolí – dostal Delmont jednu z hlavních postav doktora Bollena, který má za úkol shromáždit kdysi slavná paterčata pro účast na slavnosti v rodném městě. Édouard Delmont byl třikrát ženatý, zatímco první manželka Marguerite Bourgot byla o pár let starší, další dvě manželky Marie-Rose Nusilié a Béatrice Cauvin byly o generaci mladší. Potřetí se oženil krátce před smrtí na jaře 1955. Zemřel v Cannes 22. listopadu 1955 ve věku 72 let, podle svého přání byl pohřben v Marseille.