Vladimir Gardin

Moskevský rodák Vladimír Rostislavovič Gardin se narodil v roce 1877 v carském Rusku. Od jinošských let směřoval k herectví, což se potvrdilo tím, že od roku 1898 se postupně objevoval v různých hereckých rolích na provinčních scénách. Významné bylo jeho angažmá v roce 1904, kdy se dostal do Petrohradu a po pěti letech do Moskvy. Podobně jako mnozí herci ve středním věku i Vladimir Gardin se začal zajímat o film a jeho možné využití. Již roku 1913 začal sbírat zkušenosti filmového režiséra a scénáristy. Stal se tak jedním z prvních ruských umělců, kteří byli jak herci, tak i scénáristy a režiséry. Roku 1914 natočil jako režisér své první dva filmy. Šlo o filmové adaptace Anny Kareniny /1914/ a Kreutzerovy sonáty /1914/. Film Nakanune /V předvečer/ - 1915 podle Turgeněva a Dikarka /Divoška/ - 1915 podle Ostrovského byly pokračováním Gardinovy snah a hledání po využití literárních předloh v němém filmu. Další Gardinovou adaptací byla Vojna a mír /1915/ od L. N. Tolstoje, který společně režíroval s Jakovem Protazanovem. V tomto filmu si zahrál roli Napoleona. Po revoluci z roku 1917 pracoval jako divadelní režisér a založil Filmovou školu, kde byl mezi jinými později úspěšnými režiséry, jeho žákem byl Vsevolod Pudovkin, se kterým v mnoha případech v pozdějších letech spolupracoval. Vladimir Gordin je též režisérem prvního velkého díla sovětské kinematografie Serp i molot /Srp a kladivo/ - 1921/ a s Pudovkinem natočil filmovou agitku Golod..Golod..Golod /Hlad , hlad, hlad/ - 1921. Od roku 1923 byl ředitelem filmového studia na Ukrajině. Pod jeho režijním vedením byly natočeny filmy, které byly odborníky označovány za příliš formální a symbolické - filmy Prizrak brodit po Evrope /Přízrak bloudí po Evropě/ - 1924, Slesar i kancler /Zámečník a kancléř/ - 1924/ podle Lunačarského. Od roku 1925, kdy se vrátil do Moskvy, se opět věnuje režijní činnosti a natáčí protináboženský film Krest i mauzer /Kříž a puška/ - 1926 a Poet i car /Básník a car/ - 1927 o posledních pohnutých dnech Sergeje Puškina. Režijní dílo Vladimira Gardina uzavírají tři filmy, natočené na samém konci éry němého filmu - Kastus Kalinovskij /1928/ o běloruském národním hrdinovi, Četyresta milionov /Čtyřista miliónů/ - 1928 a Pesňja vesmy /Píseň jara/ - 1929. V éře zvukového filmu se objevuje výlučně jako herec od roku 1932 ve filmech: Vstrečnyj /Vstřícný plán/, rež. Lev Arštam a Friedrich Ermler; 1934 - Pesňja o šťastje /Píseň o štěstí/ - drama, rež. Mark Donskoj a Vladimir Legošin; 1936 - Ja ljublu /Miluji/ - drama, rež. Leonid Lukov; 1937 - Pjotr Pervyj /Petr Veliký/ - historické drama, v němž se objevuje Gardin jako hrabě Tolstoj, rež. Vladimir Petrov. Do další tvorby náleží: z roku 1939-Stěpan Razin - historické drama, Gardin v roli Kivrina, rež. Olga Preobraženskaja a Ivan Pravov. Roku 1941- Razgrom Judeniča -Oborona Petrograda /Porážka Judeniče/, jedná se o historický válečný film, rež. Pavel Petrov-Bytov. Dále pak r. 1944 - Morskoj batalion /Modrý batalión/, rež. Adolfa Minkina a Alexandra Fajncimmera. V roce 1950 natočil snímek -Sekretnaja missija /Tajné poslání/ - jde o špionážní drama, role Dillona, rež. Michail Romm, stejný ro 1950 - Ogni Baku /Ohně Baku/, dobrodružný film, role Verfilda, rež. Josifa Chejfice, Alexandra Zarki a Rza Tachmasiba. V hereckém důchodu napsal a vydal knihu svých vzpomínek ve dvou svazcích. Zemřel v roce 1965 ve věku 88 let. Erkul