Carla Del Poggio

Herečka Carla del Poggio patřila k nejznámějším tvářím italského poválečného neorealismu, svou uměleckou kariéru ale dobrovolně ukončila ještě v poměrně mladém věku. Pocházela z Neapole, její rodné jméno znělo Maria Luigia Attanasio. Původně studovala jazyky, ale její vášní byl tanec a v tomto oboru se odjela zdokonalovat do Říma, nakonec začala docházet na filmovou školu Centro Sperimentale di Cinematografia. Tady si ji vyhlédl Vittorio de Sica pro jednu z hlavních rolí studentky Maddaleny ve filmu TROJKA Z MRAVŮ (Maddalena… zero in condotta, 1940). Teprve patnáctiletá dívka se rázem stala filmovou hvězdou a během krátké doby natočila několik dalších filmů. Osudovým se pro ni stal film NOČNÍ SETKÁNÍ (Incontri di notte, 1943), při němž se setkala s významným režisérem Albertem Lattuadou (1914-2005). V roce 1945 se vzali a následně spolu znovu pracovali. Pod Lattuadovým režijním vedením dospěla Carla Del Poggio po válce k vrcholným výkonům svého dramatického herectví. S Amedeem Nazzarim vytvořila sourozeneckou dvojici v bezútěšném dramatu z těsně poválečné doby BANDITA (Il bandito, 1946). Další Lattuadův film MLÝN NA PÁDU (Il mulino del Po, 1948) patří k nejlepším ukázkám italského neorealismu a díky svému sociálnímu akcentu se tehdy dostal i do československých kin. Ve čtyřicátých letech koketovala Carla Del Poggio i s divadlem, doménou jejích aktivit ale zůstával film. Další zajímavou příležitost dostala opět od Lattuady ve filmu SVĚTLA VARIETÉ (Luci del varieta, 1950), na němž se režijně podílel i začínající Fellini. Ze spolupráce s jinými režiséry vyniká film ŘÍM V 11 HODIN (Roma, ore undici, 1952), který se svou obžalobou kapitalismu opět dostal i k našim divákům a v roce 1953 byl uveden na festivalu v Karlových Varech. V té době Carla Del Poggio znovu hrála i v divadle a koncem padesátých let navázala také spolupráci s televizí. Kromě Itálie dostala nabídky k natáčení i z Francie – jako ostatně většina tehdejších italských hvězd – a velkou roli dcery titulní hrdinky (Isa Miranda) vytvořila ve filmu TAJEMSTVÍ HELENY MARIMONOVÉ (Le secret d´Hélene Marimon, 1954), znovu s Amedeem Nazzarim pak hrála v historickém příběhu z doby francouzské revoluce VZBOUŘENCI Z LOMANACHU (Les révoltes de Lomanach, 1954). V této době byla více vytížena televizí a divadlem a svou poslední filmovou roli odehrála v dramatu TULÁCI (I girovaghi, 1956) po boku Petera Ustinova. Počátkem šedesátých let odešla Carla Del Poggio do soukromí a nadále se věnovala již jen rodině (s Albertem Lattuadou měla dvě děti). Zemřela v Římě 14. října 2010 ve věku 85 let.