Djordje Nenadović

Bělehradský rodák Djordje Nenadović se na domácí půdě prosadil především prací v rozhlase a na divadle, v mezinárodním měřítku jej ale zviditelnily vedlejší role ve slavných adaptacích dobrodružných románů Karla Maye. Pochází ze slavné rodiny, která dala srbským dějinám řadu významných historických osobností, jeho otcem byl lékař Momcilo Nenadović (1899-1943), popravený za účast v odboji během druhé světové války. Smrtí ostatně zaplatil i strýc z matčiny strany, major Dušan Ristić (1904-1943). Řada Nenadovićů se proslavila v politice, armádě nebo justici, Djordje ale vystudoval v Bělehradě Výtvarnou akademii a poté zakotvil u divadla, brzy našel uplatnění v rozhlase, kde namluvil řadu rozhlasových her, později dostal i příležitost ve vlastní rozhlasové show. Před kamerou stál poprvé v rámci jugoslávského filmu ze sportovního prostředí V SOBOTU VEČER (Subotom uvece, 1957). Počátkem šedesátých let pobýval v Itálii, což mu přineslo několik nabídek ve formátu středně velkých rolí v tehdy žádaném žánru sandálu a meče (SÁM PROTI ŘÍMU – Solo contro Roma, 1962). Mezitím hrál také v dalších jugoslávských filmech, v polovině 60. let si pak půvabné exteriéry chorvatských hor a jezer vybrala západoněmecká produkce pro natáčení příběhů Karla Maye. Vedle hvězdného mezinárodního obsazení byli angažováni i četní jugoslávští herci, mezi nimi byl i Djordje Nenadović. Poprvé se objevil jako kapitán Bruce ve filmu VINNETOU – RUDÝ GENTLEMAN (Vinnetou – 2. Teil, 1964), mihnul se ve filmu MEZI SUPY (Unter geiern, 1964). Statečného potomka španělských dobyvatelů hraběte Embareze pak ztvárnil v podružné roli ve filmu POKLAD AZTÉKŮ (Der Schatz der Azteken, 1964). V mezinárodních koprodukcích šedesátých let bylo obvyklé, že herci používali anglicky znějící pseudonymy, s Djordjem Nenadovićem se tak můžeme v titulcích několika dalších slavných filmů setkat jako s George Hestonem (V ŘÍŠI STŘÍBRNÉHO LVA – Im Reiche des silbernen Löwen, 1965; DIVOKÝM KURDISTÁNEM – Durchs wilde Kurdistan, 1965). Pod tímto jménem se objevil také jako Slaodel, bratr hunského krále Etzela ve filmech NIBELUNGOVÉ: SIEGFRIED VON XANTEN (Die Nibelungen, Teil 1 – Siegfried, 1966) a NIBELUNGOVÉ II.: KRIEMHILDINA POMSTA (Die Nibelungen, Teil 2 – Kriemhilds Rache, 1967). Nadnárodně získaná popularita mu zprostředkovala další role v jugoslávských filmech, hrál také v televizi, během sedmdesátých let však před kamerou stál již jen výjimečně, tehdy se vrátil k práci v rozhlase, příležitostně znovu hrál v divadle. Z jeho dalších rolí před kamerou stojí za zmínku účast na životopisném seriálu VUK KARADZIC (1987), kde hrál jednoho ze svých předků, srbského národního hrdinu Aleksu Nenadoviće. Poté Djordje sepsal rodinnou kroniku sahající do 17. století a vlastním nákladem ji vydal. Dnes žije v soukromí v Bělehradě, jeho dcera Ivana je producentkou v srbském Státním divadle. Z rodiny připomeňme ještě Djordjeho sestru Veru, jejímž manželem byl chorvatský operní zpěvák a herec Nikša Stefanini (1905-1973).