Wandisa Guida

Italská kráska Wandisa Guida vstoupila na stříbrné plátno v polovině padesátých let 20. století, uplatnění našla především v žánru sandálu a meče. Pocházela z města Trani a po střední škole začala uplatňovat své půvaby před objektivy fotoaparátů. V roce 1954 byla na festivalu v Benátkách zvolena Miss Cinema, o rok později byla italskou finalistkou na soutěži Miss Europe. Ročník 1955 evropské soutěže krásy se konal ve Finsku a tady se také Wandisa Guida poprvé objevila před kamerou v rámci filmu MISS EUROOPPAA METSÄSTÄMÄSSÄ (1955). Po návratu do Itálie dostala Wandisa Guida první nabídku ke skutečnému filmování; menší, ale dějově důležitou roli pohřešované Lorette Robertové hrála ve Fredově hororově laděném filmu UPÍŘI (I vampiri, 1956). Poté hrála několik různě velkých postav v sentimentálních melodramatech, ale i historických filmech, velkou roli dostala například v dobrodružném snímku HRABĚ Z MATERY (Il conte di Matera, 1957). První zkušenost s televizí získala díky seriálové adaptaci osvědčené literární předlohy v režii A. G. Majana (JANE EYRE, 1957). Teprve tehdy se přestěhovala trvale do Říma a brzy se provdala; jejím manželem se stal filmový producent Luciano Martino (*1933), který pochopitelně stál za většinou Wandisiných rolí. Již zmíněný režisér Majano ji pak angažoval pro filmové zpracování v Itálii populárního románu ŠÉF ŽELEZÁREN (Il padrone delle ferriere, 1959). Ze čtyřiceti filmů, které Wandisa Guida natočila, odborníci považují za nejlepší právě tento, v němž hrála jednu z hlavních rolí dívky Athénais de Moulinet z bohaté rodiny. Počátkem šedesátých let začal v její filmografii převažovat tehdy oblíbený žánr sandálu a meče, velké ženské role po boku slavných siláků hrála například ve filmech VZPOURA OTROKŮ (La rivolta degli schiavi, 1960), ŘÍMSKÝ GLADIÁTOR (Il gladiatore di Roma, 1962) nebo HERKULES PROTI ŘÍMU (Ercole contro Roma, 1964). Jen výjimečně hrála Wandisa Guida i v jiných žánrech, příležitostně znovu ale točila také pro televizi. V polovině šedesátých let došlo k úpadku zájmu o mytologické příběhy a Wandisa Guida stejně jako řada jejích vrstevnic našla nové uplatnění ve špionážním žánru, tři takové filmy natočila s režisérem Antoniem Margheritim a opět v produkci svého manžela. Luciano Martino ostatně produkoval o řadu let později i horor ASSASSINIO AL CIMITERO ETRUSCO (1982) v režii svého bratra Sergia. Tady se po delší přestávce a naposledy objevila před kamerou Wandisa Guida. Od té doby žije v soukromí.