Memmo Carotenuto

Herec Memmo Carotenuto se ve světě divadla a filmu pohyboval od mládí, ale až v padesátých letech se zařadil mezi představitele výrazných vedlejších rolí v komediích a se svým nezaměnitelým hlubokým chraplavým hlasem dotvářel kolorit italské kinematografie té doby. Pocházel z herecké rodiny, jeho otec Nello Carotenuto byl divadelním hercem a prosadil se i v éře němého filmu. Po otcově boku začínal Memmo Carotenuto s divadelní herectvím v Římě ve třicátých letech, před kamerou debutoval ve slavném Blasettiho filmu STARÁ GARDA (Vecchia guardia, 1935), v následujících letech ale s filmem spolupracoval jen výjimečně. K novým aktivitám před filmovou kamerou se Memmo Carotenuto dostal až po druhé světové válce, významnou, byť bezejmennou roli pacienta mu nabídl Vittorio de Sica ve filmu UMBERTO D. (1951). Poté se Memmo podílel na několika úspěšných komediálních sériích padesátých let, jako karabiniér Baiocchi se objevil ve filmech CHLÉB, LÁSKA A FANTAZIE (Pane, amore e fantasia, 1953) a CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954). Opět bezejmennou, ale dějově podstatnou figurku tramvajáka hrál ve dvou na sebe navazujících komediích CHUDÍ, ALE KRÁSNÍ (Poveri ma belli, 1956) a KRÁSNÁ, ALE CHUDÁ (Belle ma povere, 1957). Za svou kreaci ve filmu MANŽEL DVOU ŽEN (Il bigamo, 1955) získal Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových novinářů. Padesátá léta byla pro Memmo Carotenuta šťastným obdobím a například jen v letech 1958-1959 natočil pětadvacet filmů. Většinu z nich již dávno zavál čas, ale například role zlodějíčka Cosima z filmu ZMÝLENÁ NEPLATÍ (I soliti ignoti, 1958) je dobře známá dodnes. Jako většina italských herců točil také ve Francii, s Fernandelem například hrál v komedii DŮVĚRNÍK TĚCHTO DAM (Le confident de ces dames, 1959). Mimo komediální žánr dostal zajímavou příležitost ve španělském válečném filmu DESET PUŠEK ČEKÁ (Diez fusiles esperan, 1959). Ještě v šedesátých letech točil poměrně často, začal spolupracovat také s televizí, ale význam i počet jeho výstupů před kamerou se postupně snižoval a po překročení šedesáti let věku se začal stahovat do soukromí. Memmo Carotenuto zemřel v Římě 23. prosince 1980 ve věku 72 let. Měl dvě děti, zvláště syn Bruno (*1941) se v mládí prosadil také jako filmový herec. V životopise Memmo Carotenuta nelze opomenout zmínku o jeho mladším bratru Mariovi (1916-1995). Také on byl hercem; bratři sice nosili stejné příjmení, ale každý měl jinou matku, takže si fyzicky vůbec nebyli podobní, o to více oživující bylo jejich setkávání před kamerou a vzhledem k početné filmografii není nijak překvapivé, že v několika filmech spolu hráli.