Marthe Mercadier

Marthe Mercadier patří dodnes k významným osobnostem francouzského divadla, v mládí byla ale také filmovou hvězdou. Narodila se v Paříži a její vlastní jméno zní Marthe Henriette Mercadié-Meyrat. První zajímavou zmínkou v jejím životopise je účast v protifašistickém odboji, do něhož se zapojila jako velmi mladá koncem druhé světové války. Veřejné záležitosti ji ostatně nikdy nenechávaly chladnou a kromě významných trofejí za hereckou práci se dnes může pyšnit také vyznamenáním OSN za aktivity v charitě. Herecké počátky Marthe Mercadier se datují do období těsně po skončení války, začínala v letech 1945-1946 na scéně Théâtre St. Georges, následně vystřídala několik dalších scén a již na konci 40. let patřila k oblíbeným divadelním herečkám převážně komediálního žánru. Za všechny osvědčené veselohry jmenujme slavného Brouka v hlavě, v němž hrála v Théâtre Montparnasse. Z dalších i u nás známých her to byla Příliš počestná žena uvedená v roce 1957 v Théâtre Edouard VII. V padesátých letech vstoupila Marthe Mercadier i do světa filmu a hned v roce 1950 hrála v sedmi filmech. Zatímco na jevišti v té době byla již populární osobností komedie, její filmografie padesátých let je překvapivě výčtem menších rolí v dramatickém nebo kriminálním žánru. Poprvé ji diváci mohli vidět ve filmu KAPITÁNOVA PEČEŤ (Le tampon du capiston, 1950), pak se objevila ve dvou populárních historických veselohrách ROZKOŠNÁ CAROLINE (Caroline chérie, 1951) a ROZMARNÁ CAROLINE (Un caprice de Caroline chérie, 1953), hrála také v oceněném snímku NOC JE MÝM KRÁLOVSTVÍM (La nuit est mon royaume, 1951). Na předních místech v titulcích se jméno Marthe Mercadier objevilo u dnes již méně známých filmů jako byla komedie NIKDY DVA BEZ TŘETÍHO (Jamais deux sans trois, 1951) nebo kriminální příběh POSEDLOST (Obsession, 1954). Z dalších filmů té doby si zmínku zaslouží dobově značně populární veselohra VACANCES EXPLOSIVES! (1957) nebo kriminální komedie BUBLINY VE VODĚ (Dans ľeau qui fait des bulles, 1960), v níž vytvořila manželský pár s Louisem de Funesem. Dalším slavným komikem, po jehož boku hrála, byl Fernandel, s nímž se objevila ve filmu DOBRÝ KRÁL DAGOBERT (Le bon roi Dagobert, 1963). Prioritou hereckých aktivit Marthe Mercadier však zůstávalo divadlo, což se značně odráží ve výrazném omezení práce pro film – jestliže v 50. letech natočila přes třicet filmů, v následující dekádě jich bylo pouze pět. Ve své divadelní dráze se Marthe Mercadier vracela na scény, které jsou spojeny s jejími počátky, jako byla divadla Théâtre St. Georges nebo Théâtre Montparnasse, v letech 1970-1971 byla krátce ředitelkou divadla Théâtre des Vieux Colombier. K jejím dalším hereckým úspěchům patřila komedie Třináct u stolu uváděná v 80. letech v divadle Théâtre Edouard VII. V roce 1989 získala Molierovu cenu za divadelní představení Prezidentka. Kromě toho se pustila i do filmové produkce, jako producentka se podílela na vzniku komedie ET LA TENDRESSE? BORDEL! (1979), která sice u nás není známá, s více než třemi milióny návštěvníků v kinech ale v roce 1979 patřila k velkým triumfům francouzské kinematografie. Již od padesátých let spolupracovala Marthe Mercadier také s televizí, ale teprve v pozdějších letech se v tomto médiu začala objevovat častěji, hrála mimo jiné v několika seriálech. V televizi se naposledy objevila v komedii LE SQUAT (2003), která byla adaptací předchozího mimořádně úspěšného divadelního představení. Mezitím odehrála také svou zatím poslední filmovou roli, když se objevila jako matka v thrilleru LES ALIÉNÉS (2001). Marthe Mercadier je nositelkou nejvyššího francouzského vyznamenání, řádu Čestné legie (2007), mezitím získala také Řád umění a literatury (1989) udělovaný ministerstvem kultury. Za dlouholeté aktivity v oblasti charity byla dekorována Řádem za zásluhy (1993), ve stejném roce obdržela i Cenu solidarity OSN. Svou životní pouť popsala Marthe Mercadier v autobiografii Le rire est mon refuge (2005). Přestože již překročila osmdesátku, nadále hraje divadlo a její obdivuhodná vitalita jí stále přináší pozornost médií.