Vlastimil Herold

Vlastimil Herold (19. 7. 1924 Nižný Hrabovec – 10. 3. 2004 Bratislava) byl česko-slovenský výtvarník, grafik, ilustrátor, karikaturista, typograf a filmař. Patří k zakladatelům slovenského animovaného filmu. Narodil se 19. července 1924 v Nižném Hrabovci na východním Slovensku v rodině českého četnického strážmistra, povolaného po vyhlášení samostatnosti Československé republiky k vykonávání své státní služby na Slovensko. Po vzniku samostatného Slovenského štátu v roce 1939 byla rodina nucena vrátit se do Čech, později se však Vlastimil Herold na Slovensko vrátil a zůstal mu již věren po celý život. Za Protektorátu studoval nejprve na Vojenském gymnáziu, které po ukončení kvarty opustil, a pokračoval ve studiu na Strojní průmyslovce ve Vysokém Mýtě. Stále víc však tíhl ke grafice a malířství. V letech 1942 - 1944 studoval malířství na Večerní škole kreslení profesora V. Tittelbacha v Praze. Po válce nastoupil do právě zakládaného Studia kresleného filmu Bratří v triku v Praze, kde působil až do roku 1951. V tomto roce musel Studio kresleného filmu opustit, neboť byl povolán v rámci akce “70 000 do výroby” do České zbrojovky v Brně, kde po dva roky pracoval. V tu dobu se oženil s animátorkou Libuší Černou, která mu později asistovala při vzniku všech jeho příštích filmů. V roce 1953 se společně přesunuli z Moravy na Slovensko, kde zahájili svou činnost v Trikovém oddělení krátkého filmu v Bratislavě. Vlastimil Herold zde vytvořil několik pozoruhodných filmových snímků - kreslených leporel s pohádkovými náměty a krátkých animovaných reklamních filmů, na jejichž základě bývá někdy označován za “prvního profesionála slovenského animovaného filmu”. V roce 1958 se Vlastmil Herold stal členem Svazu slovenských výtvarných umělců a svou práci ve Slovenském krátkém filmu na čas přerušil. Svoji uměleckou tvorbu rozšířil o svobodné povolání výtvarníka, grafika, ilustrátora knih a časopisů a průmyslového designera. Zabýval se i tvorbou reklamních plakátů, v nichž dokázal ztvárnit objekty každodenního použití v umělecky nové, nečekané formě. Zejména jeho plakáty s turistickou tématikou, jimiž osobitým způsobem zval k návštěvě zobrazeného místa, nalezly ocenění doma i na mezinárodních výstavách v zahraničí (Národní ceny za nejlepší plakát roku 1966 a 1967; stříbrná medaile na 10. Mezinárodní výstavě turistických plakátů v Miláně, 1972). Jeho nevtíravou, subtilní snahu poskytnout všedním předmětům každodenního života jiskru a vtip, mohl ocenit i náhodný pozorovatel - třeba hospodyně, která kupř. na nálepce krabičky zápalek objevila nečekanou kresbičku s dobovým vtipem. Z této doby pocházejí i Heroldovy knižní ilustrace, návrhy a grafická uspořádání knih a časopisů, jejich obálek, vazeb a formátu. V roce 1963 se do Studia krátkého filmu v Bratislavě vrátil a působil tu v oblasti Kresleného filmu bezmála pětadvacet let, až do svého penzionování v roce 1987. Během toho času vytvořil několik nápaditých animovaných filmů, z nichž zejména Varila myšička kašičku patří k vrcholným, právem oceněným dílům slovenské animované tvorby. Pozoruhodně se mu tu podařilo sloučit v jeden celek animovaného filmu prvky dětského leporela, sestavené z ornamentálních kresbiček Ľudovíta Fully, a lidových říkanek a deklamovánek, zhudebněných skladatelem Eugenem Suchoněm. Fullovu ornamentálnímu leporelu i Suchoňovým roztomilým říkánkám tak poskytl dynamiku, dětskou hravost a filmový tvar. Ve filmu Orbis Pictus (1978), oceněném Národní galerií v Praze, použil ilustrační předlohy, kterou našel v prvním levočském vydání stejnojmenného díla J. A. Komenského. Za nejvýznamější Heroldův film je považován snímek Kúzelník a kvetinárka z roku 1986, který vytvořil ve spolupráci se scenáristou Lubomírem Feldekem a výtvarníkem Miroslavem Cipárem. Poetický text působivě sdělil Milan Lasica. Po odchodu ze Slovenského krátkého filmu se věnoval drobné kresbě, v níž zejména v oblasti grafiky Ex libris dosáhl mezinárodních úspěchů. Celoživotní dílo Vlastmila Herolda bylo oceněno roku 2004 na 12. Mezinárodním festivalu ART Film v Trenčianských Teplicích. Slovenský filmový svaz a Literární fond Slovenské republiky mu posmrtně udělili Zlatou kameru in Memoriam za dlouhodobé a umělecky významné působení ve slovenské kinematografii. Zařadil se tak do jedné řady ke slavným nositelům Zlaté kamery, jako kupř. režiséři Martin Hollý (2001), Juraj Jakubisko (2002), Andrzej Wajda (2006), Roman Polanski (2007), Oleg Tabakov (2007), Jiří Menzel (2007), Miroslav Ondříček (2008), Ettore Scola (2009), Věra Chytilová (2009) a Václav Vorlíček (2010). Animované filmy (animace, režie): 1955, Jablko poznania 1956, Čistiace potreby 1956, Dvaja chlapci v papieri 1956, Robinson Crusoe 1960 ?, Trénovaná myš (tv) 1960 ?, Sólo pre myšku (tv) 1972, Sobotienka ide 1974, Varila myšička kašičku (oceněno) 1978, On a ona 1978, Trnky 1978, Orbis Pictus (J. A. Komenský) (oceněno) 1980, Babka Jezibabka 1981, Fauly 1983, Frr… 1983, Vynalezca 1986, Kúzelník a kvetinárka 1987, Čudný vták Vtáčia krajina (podle Ludovita Fully) OCENĚNÍ Ceny na 3. (1958), 4. (1962), 5. (1966) celostatní výstavě užitého umění a průmyslového výtvarnictví. Cena za nejlepší plakát roku (1966 a 1967) Stříbrná medaile na 10. mezinárodní výstavě turistických plakátů, Milán, (1972) Cena Národní Galerie v Praze za film Orbis Pictus (1978) 3. cena na Mezinárodní soutěži Ex-libris na téma Dítě a děti za Ex-libris Katka Vašečková, 105 x 72, 1995 Beograd, Jugoslavie (2000); Zlatá kamera in Memoriam Slovenského filmového svazu a Literárního fondu Slovenské republiky za dlouhodobé a umělecky významné působení ve Slovenské kinematografii (12. Medzinárodný festival ART Film Trenčianské Teplice, 2004) [editovat]Výstavy