Andrej Panin

Ruský herec Andrej Vladimirovič Panin se narodil 28.května 1962 v Novosibirsku, převážnou část svého dětství a mládí však strávil ve městě Kemerovo na severním Kuzbasu. Po základní škole tu nastoupil na učiliště, zabývající se výrobou a konzervací potravin, odkud byl ale po necelém roce neslavně vyloučen. Poté vystudoval místní Univerzitu umění a kultury a nějaký čas působil v Minusinském divadle. Po roční herecké stáži v Londýně, kde se věnoval především tvorbě W. Shakespeara, zamířil přímo do Moskvy. Po určitých problémech při přijímacích pohovorech se na čtvrtý pokus dostal na divadelní fakultu slavného MChAT-u, kterou s úspěchem absolvoval v roce 1990. Získal angažmá v Divadle A. P. Čechova, kde pod vedením režiséra Oleg Tabakov ztvárňoval náročné charakterní postavy. I když zpočátku o jiné, nežli divadelní práci, vůbec neuvažoval, nakonec i on podlehl vábení "stříbrného plátna" a roku 1992 debutoval malou rolí ve filmu "Po prjamoj". Do podvědomí diváků se ale dostal až o něco později a teprve po snímku "Mama, ně gorjuj!" (1998) se jeho filmová kariéra začala rychle rozjíždět. Přestože dokázal výborně zahrát prakticky cokoliv, velice často byl obsazován do rolí drsných chlapíků - vojáků a policistů, ale i postav vyloženě záporných a zlých. Souviselo to s jeho životním postojem, ve kterém se netajil se svojí vášní pro bojová umění, uniformy, zbraně a lov. Mezi jeho známými nechyběli příslušníci těch nejvyšších špiček společnosti, stejně jako členové moskevského podsvětí, takže pro něho nebyl problém cokoliv sehnat anebo zařídit. Mezi kolegy byl A. Panin vnímám spíše jako uzavřený až těžko přístupný muž a jeho druhou tvář zasněného malíře a milujícího otce znal jen málokdo. Na svém kontě se, kromě cca čtyřiceti filmových rolí, mohl pochlubit i dvěma režijními "zářezy" - nostalgickým seriálem o návratu do mládí Polnyj vperjod! a televizní komedií Gagarinův vnuk. Mimo celé řady filmů ( "Máma" - 1999, "24 časa" - 2000, "Spartak i Kalašnikov" - 2002, "Řidič pro Věru" - 2004 , "Žmurki" - 2005, "Poslední obrněný vlak" - 2006, "Svoloči" - 2006, "Kandahár" - 2008 , "Vykoupení" - 2011 a mnoha dalších), účinkoval v seriálech "Kamenskaja", "Rodinná tajemství", "Jedy, aneb světová historie travičství", "Granica. Tajožnyj roman", "Brigáda", "Doktor Živago", "Zločin a trest", "Unaveni sluncem" "Otryv" a také jeho poslední dokončená role patřila televiznímu seriálu Moj drug Šerlok Cholms, kde ztvárnil postavu Dr. Watsona. Jeho první ženou byla ekonomka Taťjána Francuzova, se kterou má dceru Naděždu, z druhého manželství s kolegyní - herečkou Natalja Rogožkina se narodili dva synové, Alexandr s Petrem. Počátkem dubna roku 2013 Andrej Panin náhle zmizel. Když se už třetí den neozýval rodině ani přátelům, vypravil se jeden z jeho nejbližších kamarádů do Paninova tajného bytu, jehož adresu neznala ani hercova manželka. 7.3. 2013 dopoledne tam svého kolegu našel mrtvého - polonahý Andrej Panin ležel na balkóně, přimrzlý v kaluži vlastní krve. Podle lékařské zprávy jeho smrt nastala už den předtím (tedy 6.3.), ovšem o jejích příčinách se dodnes spekuluje. Oproti prvotnímu závěru, že jde o nešťastnou náhodu (uklouznutí a následný pád), hovoří počet a charakter zranění (např. téměř vyražené pravé oko), a také svědectví sousedů, kteří údajně slyšeli z hercova bytu rány a křik. Bylo proto zahájeno vyšetřování trestného činu ublížení na zdraví s následkem smrti, které však ani rok po Paninově skonu nepřineslo žádné výsledky. Po smutečním rozloučení ve foyeru moskevského Čechovova uměleckého divadla a následném církevním obřadu v chrámu sv. Mikuláše byly hercovy tělesné pozůstatky 12. března uloženy na malebném historickém hřbitově v bývalé vsi (dnes moskevském předměstí) Trojekurovo. Cenu NIKÉ, která byla A. Paninovi posmrtně udělena za jeho herecký výkon ve filmu "Pokání" pak za něho v dubnu 2013 smbolicky převzal režisér snímku A. Proškin.