Renáta Doleželová

Herečka Renáta Doleželová pocházela z Brodku u Přerova a v nedalekém Přerově vystudovala střední průmyslovou školu chemickou. Již v této době se amatérsky věnovala divadlu a po maturitě zamířila do Brna na JAMU, kde absolvovala studium herectví (1973). Ještě jako studentka debutovala na filmovém plátně epizodní postavou zraněné dívky v dnes již zapomenutém psychologickém snímku PANTER ČEKÁ V 17.30 (1971). Pamětníci dodnes vzpomínají na její hlavní roli v historickém romantickém seriálu CTNÁ PANÍ LUCIE (1971), který vznikl v brněnské televizní produkci. Ačkoli byl seriál zcela apolitický, svým pojetím nezapadal do koncepce normalizační televizní dramaturgie a hned po prvním odvysílání byl na pokyn z nejvyšších míst nenávratně zlikvidován. Po dokončení studií získala Renáta Doleželová angažmá v Divadle Petra Bezruče v Ostravě, kde působila v letech 1973-1979. Ačkoliv byla prací vázána mimo Prahu, jejího atraktivního vzhledu si brzy povšimli filmaři. Velkou roli vytvořila v kvalitativně nevyváženém dramatu z poválečného pohraničí KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA (1973), politicky angažovaný podtext měla i její účast na Vávrově válečné trilogii (DNY ZRADY, 1973; SOKOLOVO, 1974; OSVOBOZENÍ PRAHY, 1976), kde hrála odbojářku Anku Kadlecovou. Menší role pak hrála i v dalších filmech různých žánrů, diváci si ji ale nejlépe pamatují jako Lídu Zemanovou, první manželku hlavního hrdiny v televizním seriálu TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1975-1979). Pracovní vytížení před filmovou kamerou nakonec přimělo Renátu Doleželovou k odchodu do Prahy a od roku 1979 byla členkou hereckého souboru Filmového studia Barrandov. Tento fakt logicky vedl k početnímu nárůstu jejích filmových rolí a počátkem 80. let točila několikrát ročně. Většinou se sice jednalo o menší úlohy, díky častým reprízám i vydávání na DVD si ji můžeme připomínat v komediích jako PŮL DOMU BEZ ŽENICHA (1980), ZRALÉ VÍNO (1981) nebo ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE (1983), menší příležitosti dostala i v kvalitnějších filmařských počinech (HADÍ JED, 1981). Dále také spolupracovala s televizí a hrála v několika seriálech (OKRES NA SEVERU, 1980; MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, 1984). Po změně politických poměrů v roce 1989 se rozpadl barrandovský herecký soubor a Renáta Doleželová se vrátila k práci v divadle. Pohostinsky účinkovala na několika pražských scénách, například v Divadle Pod lampou, naposledy úzce spolupracovala s Divadlem U hasičů. Tady vytvořila velké role v představeních Cyrano z Bergeracu nebo Parádní pokoj, sama také napsala jednu divadelní hru. Její poslední prací byla textová úprava klasické francouzské frašky Tři klobouky, v níž také hrála (2000). Její hlas zazníval také z filmového a televizního dabingu. Renáta Doleželová v posledních letech života trpěla depresemi a krátce po svých padesátých narozeninách spáchala sebevraždu; zemřela v Praze 12. června 2000 na následky předávkování prášky. Jejím manželem byl divadelní režisér Pavel Palouš (*1951), s nímž se seznámila v době svého ostravského angažmá.