Gianni Franciolini

Italský režisér a scénarista Gianni Franciolini se narodil v roce 1910 ve Florencii. Původně měl v úmyslu získat vzdělání na novinářské škole ve Francii, kterou sice začal navštěvovat, ale více jej zajímal film. Zcela jistě se tak seznámil během studií dokonale s prostředím francouzské kultury. Nejzávažnější pro jeho pozdější filmovou tvorbu bylo setkání a přátelství s avantgardním francouzským režisérem Eugenem Deslawem. Rozhodující však byly získané zkušenosti pramenící ze spolupráce s režisérem Georgesem Lacombem, kterému asistoval. Ještě ve Francii natočil svůj první film, zatím dokumentární a s turistickou tématikou. Dokumentární film Pravda o Itálii/ 1939/byl natočen ve francouzské verzi. První hraný film natočil Gianni Franciolini až svém po návratu do Itálie. Symbolicky se jednalo o komediální detektivku, tedy komedii, což byl filmový žánr, kterému se jako režisér s velkou oblibou věnoval. Pod názvem Policejní inspektor Vargas /1940/ tak natočil film, který byl velmi dobře přijat nejen italskými diváky, ale byl i promítán mimo území tehdejší Itálie. O dva roky později na sebe upozornil filmem ze života řidičů nákladních automobilů Fari nella nebbia V záři reflektorů /1942/. Film se vyznačoval výraznými náznaky naturalismu, čímž předběhl do jisté míry poválečnou italskou filmovou školu. Před skončením 2. světové války ještě Gianni Franciolini natočil dva méně významné filmy, které doslova upadly v zapomenutí. V poválečných letech se ukázala v díle Francioliho druhá tvůrčí poloha, když jako režisér velmi úspěšně převedl do filmové podoby povídku Raffaela Vivianiho ,,Rybář", pod názvem Bouřlivá noc /1945/. Často vycházel z románových předloh nebo filmových námětů jiných autorů, které buď sám nebo za pomocí jiných scénaristů nechával scénáristicky rozpracovat. Tak tomu bylo i v roce 1948, když natočil podle literárnín předlohy Lva Nikolajeviče Tolstého ,,Kreutzerova sonáta" film pod názvem Amanti senza amore /Milenci bez lásky/. Rok 1949 byl pro Francioliniho rokem spolupráce a též i úspěchů, když na námět Cesara Zavattiniho režíroval komedii odehrávajicí se v předměstských uličkách Říma Anselmo ha fretta-la sposa non puó attendere /Anselmo má naspěch-nevěsta nemůže čekat/. V tomto filmu se mimo jiné italské herce objevila i mladičká Gina Lollobrigida. Zcela logicky Franciolini pokračoval v natáčení dalších komédií. Ve spolupráci s Vittoriem De Sicou to byl film o nečekaném daru z Indie pod názvem Buongiorno, elefante! /Dobrý den, slone! - 1952/. Pozoruhodným i podle soudobých měřítek je jistě film složený z jednotlivých drobných příběhů situovaných do římského parku Villa Borghese /1953/. Zájem a potřeba natáčet další a další filmy s komediálním nábojem vedl Gianniho Francioliniho k zfilmování příběhu z prostředí meziměstské telefonnní ústředny La signorine dello 04 /Slečny z čísla 04 - 1955/. Na vzrůstající režijní mistrovství ukazovala ještě z téhož roku realizovaná filmová lahůdka, představovaná volnou adaptací ,,Římských povídek" Alberta Moravii. Pod stejnojmenným názvem Racconti romani se v jednotlivých povídkách představily tehdejší hvězdy italského filmu - De Sica, Totó aj. Také poslední Francioliniho filmy jsou rozpustilé a veselé. Film Peccato di castitá /Hřích cudnosti - 1956/ je toho přesvědčivým důkazem. Komediální je i zfilmovaný soubor povídek Racconti d´estate /Letní povídky - 1958/, situovaný do mořských lázní. Do filmu byly režisérem angažovány osobnosti italského filmu, jako Marcello Mastroianni, Alberto Sordi, francouzská herečka Michéle Morgan. Film byl divácky velmi úspěšný. Poslednim filmem dvacetileté kariéry filmového režiséra i scenáristy Gianni Francioliniho byl film opět komediálně laděný Ferdinando I re di Napoli /Ferdinand I., král Neapole/, kde vedle hlavních rolí obsazených členy herecké rodiny De Filippo, hrál i osvědčení Marcello Mastroianni a Vittorio De Sica. Gianni Franciolini zemřel v nedožitých padesáti letech v milovaném Římě. Erkul