Yvonne Sanson

Herečka Yvonne Sanson byla typickým produktem kosmopolitnosti poválečné kinematografie v západní Evropě. Po rodičích měla francouzské a turecké kořeny, které jí spolu se slovanskými předky přinesly do vínku osobitou krásu. Tu pak Yvonne zúročila v desítkách filmů v různých zemích, hvězdou se stala hlavně v Itálii, ale její sláva nepřesáhla více než jedno desetiletí. Narodila se v řecké Soluni a podle aktuálního působení svého otce, který byl důstojníkem v armádě, často měnila bydliště, na konci druhé světové války pak rodina přesídlila do Říma. Tady Yvonne realizovala svůj dětský sen stát se herečkou a brzy se prosadila před filmovými kamerami. Debutovala malou úlohou dívky na slavnosti v adaptaci Puškinovy literární předlohy DUBROVSKIJ (Aquila nera, 1946) a po další menší roli ve filmu VELKÝ ÚSVIT (La grande aurora, 1946) se jí všiml Federico Fellini, který ji doporučil režiséru Albertu Lattuadovi. Ten pak Yvonne Sanson obsadil do jedné z hlavních rolí svého hodnotného filmu ZLOČIN GIOVANNA EPISCOPA (Il delitto di Giovanni Episcopo, 1947). Od konce čtyřicátých let patřila Yvonne Sanson k velkým hvězdám italské filmové společnosti Cinecitta a hrála v několika titulech ročně, brzy se naskytly i příležitosti ze zahraničí. Kromě Itálie točila například ve Francii a objevila se v hodnotném Cayattově dramatu JSME VŠICHNI VRAHOVÉ (Nous sommes des assassins, 1952), v jedné ze starších francouzských verzí TŘÍ MUŠKETÝRŮ (Les trois mousquetaires, 1953) se objevila jako záhadná Milady de Winter. V britském dobrodružném filmu HVĚZDA Z INDIE (Star of India, 1954) ztvárnila markýzu de Montespan a jeden film natočila také v rodném řecku (MÁME JEN JEDEN ŽIVOT – Mia zoi tin ehoume, 1958). Slávu v Itálii a částečně také ve Francii zajistil Yvonne Sanson především režisér Raffaello Matarazzo svou poválečnou tvorbou založenou na melodramatických příbězích. Během padesátých let natočil s Yvonne Sanson sedm filmů, ve většině z nich byl jejím hereckým partnerem Amedeo Nazzari. Jejich prvním společným filmem bylo drama s kriminální zápletkou ŘETĚZY (Catene, 1949), které sice neslo prvky neorealismu, ale kritika jej odmítla. Na druhou stranu film slavil obrovský úspěch u diváků a totéž se týkalo dalších podobně laděných filmů jako TRÁPENÍ (Tormento, 1950), BÍLÝ ANDĚL (L´angelo bianco, 1955) nebo TEMNÝ PODZIM (Malinconnio autunno, 1958). Díky Matarazzovým filmům se Yvonne Sanson sice dostatečně zviditelnila, úspěšné role nešťastných a osudem zkoušených žen ji ale zároveň zaškatulkovaly do úzkoprofilového hereckého typu a herečka se nedokázala prosadit ve velkých rolích u jiných režisérů. Jako výjimku lze uvést další spolupráci s Albertem Lattuadou, který ji nabídl hlavní roli ve filmovém přepisu povídky ruského klasika N. V. Gogola PLÁŠŤ (Il cappotto, 1952), později doplnila hvězdné herecké obsazení komedie KRÁSNÁ MLYNÁŘKA (La bella mugnaia, 1955). Je na místě také připomenout, že italská kinematografie vždy kladla důraz na mluvený projev herců a producenti často nechali dabovat i své vlastní herce. Není proto divu, že Yvonne Sanson, pro niž italština nebyla rodným jazykem, byla ve většině svých filmů dabována. Nejčastěji za ni mluvila Dhia Christiani, v několika filmech také slavná dabérka Lidia Simoneschi. Počátkem šedesátých let zájem o Yvonne Sanson postupně upadal, ona sama ostatně vyhledávala více soukromí a život s rodinou (tehdy se jí narodila dcera Giulia). Z její další filmografie připomeňme alespoň dva filmy významných režisérů – Rosseliniho ČERNÁ DUŠE (Anima nera, 1962) a Risiho PROROK (Il profeta, 1967). Významově okrajový, ale zajímavý je muzikál CHLAPEC, KTERÝ SE USMÍVÁ (Il ragazzo che sodirre, 1969) v hlavní roli s populárním zpěvákem Al Banem; Yvonne Sanson zde hrála matku jeho ženy, kterou ztvárnila česká herečka Zuzana Martínková působící v Itálii. Posledním významným filmem Yvonne Sanson byl Bertolucciho přepis románu Alberta Moravii KONFORMISTA (Il conformista, 1970), kde hrála matku hlavní hrdinky. Po účasti ve dvou dalších nepříliš zdařilých filmech se Yvonne Sanson stáhla do ústraní. Přidružily se problémy s finančními úřady spojené s krácením daní a hereččiným zdrojem obživy se pak staly překlady, k nimž měla dispozice díky vícejazyčnému prostředí, v němž vyrůstala. Yvonne Sanson zemřela jako zapomenutá hvězda v Bologni 23. července 2003 ve věku 77 let.