Tecla Scarano

Italská herečka Tecla Scarano byla významnou osobností divadla, ve vyšším věku ale odehrála také řadu zajímavých filmových rolí. Narodila se v Neapoli jako Tecla Moretti, příjmení Scarano přijala později po své matce Anně, která byla operetní zpěvačkou. Na jevišti stála již v devíti letech v Palermu, později se vrátila do rodné Neapole a začala se prosazovat jako zpěvačka a konferenciérka v hudebních kavárnách. V Neapoli se brzy stala populární osobností, během první světové války pak nastoupila k divadelní společnosti Raffaela Vivianiho, kde se brzy stala hlavní představitelkou charakterních divadelních rolí. Ještě v němé éře se objevila v krátkém dokumentu NAPOLI CHE CANTA (1926), nadále ale hrála hlavně v divadle, po roce 1930 se vrátila k Vivianimu, spolupracovala ale i s významnou neapolskou divadelnickou rodinou de Filippových, se třemi sourozenci z tohoto klanu také poprvé hrála ve zvukovém filmu (TO JSEM BYL JÁ! – Sono stato io!, 1937). V témže roce se objevila také v komedii POSLEDNÍ DNY POMPEA (Gli ultimi giorni di Pompeo, 1937), znovu ji před kameru až po několika letech přizval Vittorio de Sica do svého slavného snímku DĚTI SE NA NÁS DÍVAJÍ (I bambini ci guardano, 1943). Ještě během působení v Neapoli se seznámila s tamním populárním zpěvákem Francescem Langellou, který se pak stal jejím manželem. S Vittoriem de Sicou ostatně spolupracovala i později na filmu CHLÉB, LÁSKA A ŽÁRLIVOST (Pane, amore e gelosia, 1954), kde hrála služebnou porodní asistentky Annarelly (Marisa Merlini), o niž usiloval de Sica v roli strážmistra Carotenuta. Zmínkou si zaslouží i účast Tecly Scarano na mimořádně úspěšných komediích tehdy slavného komika Toto (BLÁZNIVÝ LÉKAŘ – Il medico dei pazzi, 1954; TOTO, VITTORIO A DOKTORKA – Toto, Vittoria e la dottoressa, 1957). V té době hrála Tecla Scarano i v dalších, dnes již zapomenutých filmech, v mezinárodním měřítku ji ale připomněly tituly z tehdy populárního žánru povídkových filmů (VČERA, DNES A ZÍTRA – Ieri, doggi, omani, 1963). Již od poloviny padesátých let získávala novou popularitu i v televizi, ve filmu ji zviditelnila postava svérázné sousedky Rosalie z domu, v němž bydlela protagonistka Sophia Loren (MANŽELSTVÍ PO ITALSKU – Matrimonio all’italiana, 1964). Za tuto půvabnou kreaci temperamentní staré ženy získala v roce 1965 Stříbrnou stuhu za nejlepší výkon ve vedlejší roli, tuto cenu uděloval Italský syndikát filmových novinářů. Matku hlavního hrdiny (Ugo Tognazzi) pak hrála v komedii OTÁZKA CTI (Una questione d’onore, 1965), znovu ji ke spolupráci přizval také Eduardo de Filippo, v jehož filmu STŘÍLEJ SILNĚJI, JEŠTĚ SILNĚJI, NEROZUMÍM (Spara forte, piu forte, non capisco, 1966). Poslední léta života trávila Tecla Scarano v rodné Neapoli, nevyhýbala se ale ani dalším příležitostným nabídkám k natáčení v televizi. Tecla Scarano zemřela v Neapoli 22. prosince 1978 ve věku 84 let.