Guillaume Depardieu

Guillaume Jean Maxime Antoine Depardieu se narodil 7. dubna 1971 v Paříži hereckým manželům Gérardovi Depardieu a Elisabeth Guignot. V roce 1973 rodinku doplnila ještě sestra Julie, taktéž budoucí herečka. Guillaume se poprvé objevil na obrazovce ve věku tří let ve filmu Ujde to (Pas si ça que Méchant, 1974). Už jako teenager měl hodně blízko k alkoholu, k němuž později přibyly i drogy. Za mřížemi se poprvé (ovšem nikoliv naposled) ocitl už jako patnáctiletý, přesto však se jeho herecká kariéra od samého počátku rýsovala velmi slibně. Objevil se v celé řadě filmů a seriálů, častokrát po boku svého slavného otce - ze zhruba třicítky jeho rolí jmenujme namátkou např. filmy Všechna jitra světa (Tous les ranní du Monde, 1991), Citlivé cíle (Cible émouvante, 1993), Únosce (2002) nebo seriály Hrabě Monte Cristo (1998), Bídníci (2000), Napoleon (2002) anebo či Prokletí králové (2005). Několikrát byl nominován na nejvyšší francouzské filmové ocenění, cenu César. Nakonec ho obdržel za roli ve snímku Učňové (Les Apprentis) v roce 1996 jako "největší mužská filmová naděje". Další ocenění, a to v kategorii "Nejlepší herec" jej pak čekalo roku 1999 na na mezinárodním filmovém festivalu ve španělském Giónu za film Pola X (1999). Koncem téhož roku - 30. prosince 1999 se oženil s Elise Ventre a v lednu 2001 přišla na svět jejich dcerka Louise. Přesto Guillaume svůj životní styl nijak nezměnil a i nadále se pohyboval na samé hranici zákona a sebezničení. Jedním z důvodů možná byl i jeho trvale konfliktní vztah s otcem, který vygradoval po incidentu, kdy Guillaume vystřelil v baru na muže, jenž se opovážil kritizovat jeho oblečení. Gérard, který sám nebyl žádný svatoušek, se po této příhodě nezdárného potomka veřejně zřekl. Nejtěžší rána osudu však na mladého herce dopadla v roce 2003, kdy mu lékaři museli amputovat pravou nohu. Příčinou byla jeho motocyklová havárie z roku 1995, při níž došlo k poranění kolena - to si posléze vyžádalo dalších 17 operací a infekce zlatým stafylokokem, která se v něm uhnízdila, se stala pro Guillauma Depardieu zdrojem nesnesitelných bolestí. Během rehabilitace se Depardieu ml. věnoval skládání hudby a založil svaz pacientů, poškozených lékaři. Vydal zprávu, že s filmováním končí, což ale nikdo nebral moc vážně - nakonec ani on sám ne. Natáčel dál a roku 2007 doslova zazářil v v adaptaci Balzakova románu Nesahejte na sekeru (Vévodkyně z Langeais). Počátkem podzimu 2008 odjíždí do Rumunska, kde se účastní natáčení filmu L' enfance d' Icaire (Ikarovo dětství), což se mu stává osudným - domů se vrací těžce nemocný zápalem plic, kterému ve věku pouhých 37 let jeho oslabený organizmus podléhá v prominentní nemocnici západním pařížském předměstí Garches. Urna s jeho popelem pak spočívá na hřbitově městečka Bougival, nedaleko Versailles.