Sylva Talpová

Vystudovala brněnskou JAMU (kde dnes vyučuje budoucí muzikálové herce), objevila se například ve hrách Médeia, Lady Windermerová nebo Elektra; je nedílnou součástí Českého rozhlasu Brno - čte na pokračování, vystupuje v rozhlasových hrách, přednáší verše; publikuje jako nezávislá novinářka Má dceru Sylvu (20) a žije v harmonickém, úřady nepožehnaném partnerském vztahu Záliby: nejen práce, ale také lenošení, houbaření (i když nikdy nic nenašla...) a ráda si užívá života perličky z natáčení "Nejčastější jsou samozřejmě přebrepty. Někdy se není čemu divit. Zkuste třeba říct: ,Odvar ze semene ostropestřce mariánského.' Já klasicky znervózním v okamžiku, kdy zjistím, že moje postava zpívá. Volávám: ,Vracím smlouvu, odcházím!' Na režiséry to funguje, hned mě začnou utěšovat, že to určitě zvládnu, což mi dělá dobře. (smích) V seriálu A.S. se moje Sonja jala zpívat árii z Traviaty v restauraci s jedním hostem, kterého mluvil Zdeněk Bureš. Bohužel v úplně jiné hlasové poloze, než mám já. Točili jsme to několikrát. Nakonec režisér Milan Messany prohlásil: ,Tak dobrý. Počkáme, až přijde Bureš, a donutíme ho, aby to zazpíval taky tak strašně.'" Přepis rozhovoru z týdeníku Televize Díváte se na pořady, na nichž jste se podílela? Jako jestli se opájím svým výkonem? Ne, ale mám v sobě zakódovanou profesní zodpovědnost, a proto výsledky své práce občas kontroluji. Vy si taky po sobě několikrát přečtete článek a zajímá vás, jestli čtenáře zaujal. Před lety jste se stala "hvězdou" setkání příznivců seriálu Star Trek, v němž jste dabovala... Dodnes na ně vzpomínám a s některými jsem stále v kontaktu. Jejich koníček je jistý způsob útěku od reality, ale když čtete knihu nebo se díváte na film, také se dostáváte do jiného světa, žijete na chvíli jiný život. Nepřipadají mi jako blázni, pokud se ptáte na tohle. Jen mám občas problém, že když zapomenou, že jsem na té kávě s nimi, tak chvílemi nevím, o čem je řeč (smích). Určitě vím o mnohem nebezpečnějších cestách z reálného světa. Často propůjčujete hlas ženám, jež jsou v podstatě velmi silné a odhodlané. Jak se s nimi ztotožňujete? Ano, těch rozumných a každou životní situaci zvládajících hrdinek mě potkalo hodně. Možná tak působím, nejednám impulzivně. Ale upřímně: v dabingu jsou tyto postavy tak trochu nuda. Nejraději mám semetriky. Ze všech společenských vrstev. Třeba protivné uklízečky se dělají nádherně! Tam totiž máte co hrát! Dlouhá léta bylo mým snem dabovat roztomilou bílou myš. Pak jsem dostala Wicky, žabku v plínkách a s dudlíkem v puse v kresleném seriáluO ošklivém káčátku, a ta mi myš vynahradila. Občas někdo chce, abych promluvila jako Wicky, ale já ji bez obrázku neumím! Při natáčení asi 20. dílu posunoval zvukař mou repliku, a když jsem se slyšela, nevěřila jsem svým uším a ptala jsem se, zda to zkresluje. "Ne, ty už to tak dvacet dílů mluvíš," řekl. Je to jedna z rolí, o níž jsem nejvíc přemýšlela. Zkuste mluvit s pomyslným dudlíkem v puse, ale tak, aby děti dobře rozuměly! Co vás vlastně přimělo studovat herectví? Předváděla jste se ráda? Maminka tvrdí, že ano. Ona má zřejmě velký podíl na tom, že se mé vlohy rozvíjely. Po ní jsem zdědila i altovou hlasovou polohu. Kolem mých sedmnácti let si s oblibou domlouvala rande po telefonu místo mne, tak byly naše hlasy podobné. Ale na herectví jsem nikdy nepomýšlela, i když jsme na gymnáziu hráli divadlo. Ke studiu herectví, jak říká Ladislav Lakomý, mě donutili tehdejší profesoři JAMU. Jela jsem na přijímací zkoušky jen jako partnerka svého spolužáka, ale dopadlo to takhle... Takže z původně zamýšleného studia medicíny sešlo. Ale nemocniční dezinfekce mi stále voní a před tímto oborem se hluboce skláním. Takže spíš osud? Jsem Blíženec, takže musím komunikovat. Ne nadarmo se říká, že Blíženec se narodí s jedním telefonním sluchátkem v každé ruce. Já bych občas mohla být chobotnice... Kdybyste mě zavřeli na osm hodin do kanceláře, nesla bych to těžce. Vy, rozhlas, novinařina. Jak to jde dohromady? Dobře. Vše je o slově. Mluveném nebo psaném. Obojí mám ráda. A divadlo? To jsem opustila před deseti lety. Mám v sobě málo exhibicionismu (v dobrém slova smyslu), který každý divadelní a filmový herec potřebuje. Proto mi vyhovuje dabing a rozhlas. Za mikrofon se hezky schováte! (smích) Opravdu? Tak jednoduché to samozřejmě není. Máte jediný výrazový prostředek - hlas. Musíte jím vyjádřit úplně vše. Tak aby posluchač "viděl", jak se u toho tváříte, co děláte, a představoval si, co máte třeba na sobě. Právě rozhlas a čtení knih mohou rozvíjet fantazii. Proto je mi líto, že čte stále méně lidí, hlavně mladých. Ještě k dabingu... Často upravujete dialogy. Baví vás to? Baví. Mám tu výhodu, že zúročuji praktické znalosti z dabingu a z práce s českým jazykem. Úprava dialogů vyžaduje velkou trpělivost a soustředění. "Skládáte" vlastně český překlad do úst dabérům tak, aby souhlasil počet slabik. Prostě aby si divák vůbec neuvědomil, že herec na obrazovce nemluví doopravdy česky. Já osobně mám ráda rychlejší mluvu, takže mi v dabingu vyhovují italské filmy, samozřejmě dobře upravené. Na druhé straně moje znalost dabování má pro úpravy jistou nevýhodu. Vím, co dobrý dabér dokáže, takže občas kolegům připravím nějakou perličku. Zatím si nikdo nestěžoval. (smích) Nechybí vám v dabingu přímý kontakt herce s diváky? Ne, tam potřebujete jen kontakt s hercem na obrazovce a režiséra. Já i k tomu, aby mi hlídal cizí jména a číslovky. Dokážu říct neuvěřitelné zkomoleniny! A číslovky psané slovy si musím přepsat na čísla. Když mi napíšete čtyřista třicet osm, spolehlivě řeknu něco úplně jiného... Herečka Hana Talpová, herečka Sylva Talpová... Jste příbuzné? Ano. Našly jsme se na rodokmenu rodiny Talpů. Sice je to něco jako "naše kráva se napila z vaší louže", ale jsme možná prapraprasestřenice. Talpů je však tak málo, že se k sobě hrdě hlásíme! Mimochodem, Talpa jelatinsky krtek, a toto jméno bylo prý dáno kronikáři v klášteře, který pracoval v podzemní knihovně a bez úhony přečkal nájezd banditů. Zřejmě se ale po tomto traumatizujícím zážitku věnoval světským kratochvílím, jinak bychomtu nebyly. Pravda je, že můj tatínek měl široké dlaně, takže nevím. Prozraďte: jaká role se vám dabovala skoro sama? A máte ještě v paměti postavu, kterou jste vysloveně nesnášela? Vzpomínám na Matku Terezu s Geraldinou Chaplinovou. Byl to hezký film, odehrával se v rozmezí několika desetiletí, takže bylo zajímavé dívat se, jak postava stárne a přizpůsobit tomu i mluvený projev. Každý dabér má rád herce, kteří před každou větou nemlaskají, nenadechují se, nevyluzují citoslovce. Když dabujete seriál, znáte svého herce natolik, že odhadnete, kdy co udělá. Třeba Kate Mulgrewová ze seriálu Star Trek neměla žádné zlozvyky. Dobře se mi dabovala i Miou-Miou ve filmu Má žena mě opustila. Mám to štěstí, že když uvidím postavu na obrazovce, jdu automaticky s ní. Díváte se na televizi? Zaujalo, či rozzuřilo vás něco? Dívám se málo a vybírám si. Mám ráda Almodóvarovy filmy a dokumenty. Sleduji zprávy a rozzuří mě spolehlivě jakýkoliv neprofesionální komentář, chudá čeština. V poslední době se navíc zpravodajství všech našich televizí snad předhánějí v tom, kdo použije spíkra s více vadami řeči. Jak trávíte volný čas? Lenošíte ráda? Lenoším, kdykoliv to jde! A ráda se nechávám hýčkat. Ale moc dlouho to nevydržím (to lenošení!). Ráda spím. Odjakživa. Každé vstávání je pro mě utrpení. Dodnes vidím oči své třídní profesorky na gymnáziu, když jsem se jí ve dvanáct hodin, po příchodu do školy, omlouvala, že jsem zaspala. Byla to pravda, i když to znělo neuvěřitelně... Vymýšlím si různé metody buzení, které by byly co nejšetrnější, ale přes veškerou snahu se stejně budím dvě hodinypoté, co vstanu. Odpočinu si u čtení a vaření! Vařím ráda, protože nemusím. Máte dceru. Jaká jste maminka? Vidíte v ní sebe samu? Na to se musíte zeptat Sylvy. Mně říká, že jsem úžasná... Nevidím v ní sebe. Jistě, máme stejná gesta, mimiku, používáme stejná slovní spojení, ale ona je dnes už hotový člověk, s vlastním pohledem na svět a na život, a nikdy mě nenapadlo pokoušet se ji vměstnat do nějakých mých představ. Naštěstí by se ani nenechala! Je po mně...