Marianne Simson

Marianne Simson, vlastním jménem Marianne Lena Clara Elizabeth Simson, se narodila v Berlíně dne 29. 7. 1920. Tato krásná blondýna odmala navštěvovala baletní hodiny u ruského choreografa a učitele Viktora Gsovskyho, a stala se nejdříve sboristkou, a za krátký čas už sólovou tanečnicí, primabalerínou divadla Nollendorf v Berlíně, poté v Deutsche oper a ve Státním divadle Gustaf v roce 1939. Jako zajímavost by bylo vhodné uvést, že jako sólová tanečnice hostovala i na scéně Národního divadla v Praze. Je zřejmé, že si popularitu vybudovala ještě dříve jako primabalerína, protože byla podle ní a na její počest obdivované baletky, nikoliv herečky v roce 1941 vyrobena nádherná porcelánová figurka baletky v balerínce - stojící na špičkách. Společnost Rosenthal ji vyráběla ještě do 60-tých let minulého století a jemná a krásná práce nese jméno firmy. Její filmová, kariéra začla sice už v roce 1935 ve snímku Friesennot, ale vzhledem k tomu, že před kariérou herečky dávala přednost kariéře primabaleriny se před kameru znovu postavila až v roce 1938, a pozornost diváků a úspěch zaznamenala ve filmech Zentrall Rio, a děti jí milovaly po shlédnutí filmu Sněhurka a sedm trpaslíků v roce 1939. Následovaly snímky: Die swedische Nightigall – Švédský slavík, Andrea Schlütter, Glückliche Mann, ovšem mezi její nejslavnější roli patří „Měsíční paní“ v barevném pohádkově dobrodružném příběhu Münchhausen z roku 1943. Poté hrála ve Familie Buchholz a Neigungsehe oba v roce 1944. Krásné Marianne si nemohl nevšimnout „mlsný kocour“, jak přezdívali ministru propagandy Goebbelsovi, a začal jí obtěžovat. Protože se bála, že by po odmítnutí dostala zákaz účinkování, požádala o vstup do NSDAP, které ji bylo zamítnuto. Marianne Simson byla jednou z těch, kteří se údajně i když jen vzdáleně poddíleli na přípravě atentátu na Hitlera. Přesto byla hned po válce zatčena Rusy, odsouzena, a s celou rodinou na základě obvinění vyslýchaného pracovníka gestapa Fritze Goese internována v táboře Ketschendorf, kde její otec v červenci 1945 zemřel. Marianne pak byla i s matkou přemístěna do tábora Jamlitz, kde se snažila organizovat představení a různé hudební produkce, a v roce 1947 nejen na základě amnestie propuštěna. O rok později byla požádána, aby hrála ve filmu, a ona chtěla dát na vědomí, že nemá se zradou a spolčení s nacisty nic společného, a že se nemá zač stydět, se objevila ve snímku s názvem Alltäglich Geschichte - Každodenní příběh – 1948 a posledním jejím filmem byl v roce 1955 - Die Galerie der Grossen Detektive - Galerie velkých detektivů. Marianne Simson byla vdaná za režiséra Williama Diehl Lista, a jejich manželství bylo bezdětné. Působila od roku 1949 jako choreografka, a vyučovala klasický balet. V roce 1953 získala angažmá ve Státním divadle ve Württemberg - Esslingen, divadle Insel v Karlsruhe a v Oldenburgu. Zemřela ve Füssen Allgau dne 15. 7. 1992 ve věku 72 let. Natočila 18 filmů. Marta Holubová-clara.bow