Vittorio Caprioli

Italský herec Vittorio Caprioli se v počátcích své kariéry věnoval především divadlu, až později se stal i vytíženým filmovým a televizním hercem. Narodil se v Neapoli a herectví studoval na Národní akademii múzických umění v Římě, kterou dokončil v roce 1942, vzápětí pak nastoupil k divadelní společnosti Carli-Racca, v níž působil po boku například Vittoria de Sicy. Krátce po válce si pak odbyl debut před filmovou kamerou a objevil se v jednom z prvních neorealistických snímků O SOLE MIO (1946) zaplněném převážně neherci. Koncem čtyřicátých let vystupoval Vittorio Caprioli v divadle Teatro Piccolo v Miláně, kde zazářil v několika zásadních dílech domácího i světového repertoáru. Později se pracovně i soukromě sblížil s herečkou Francou Valeri (*1920), kterou si vzal za manželku a v roce 1950 spolu založili vlastní divadelní společnost Teatro dei Gobbi, zaměřenou na satirické komedie a improvizované parodie často bez přesně daného textu. S filmem prozatím nadále spolupracoval jen sporadicky, z jeho nebohaté filmografie padesátých let připomeňme SVĚTLA VARIETÉ (Luci del varieta, 1951) nebo NEAPOLSKÝ KOLOTOČ (Carosello napoletano, 1953), dále jej ale bylo možno například v titulech ŽÍZEŇ PO ŽIVOTĚ (Febbre di vivere, 1953) nebo GENERÁL DELLA ROVERE (1959), v režii Julese Dassina se objevil i v mezinárodně obsazeném dramatu ZÁKON (La legge, 1959). Z dalších divadelních rolí vyniká Beckettova hra Čekání na Godota, v jejíž italské premiéře v roce 1954 měl Caprioli hlavní roli. Adaptacím divadelních her se od konce padesátých let věnoval i v televizi, ale tato práce jej příliš neuspokojovala – chybělo mu publikum. Naopak svůj talent pro psaní zúročil ve světě filmu a podle vlastních scénářů natočil sedm filmů, prvním z nich byla komedie LVI NA SLUNCI (Leoni al sole, 1961). Tento ani další Caprioliho autorské filmy neměly ve své době příliš úspěch, teprve časem se dočkaly uznání, jsou uváděny v nesoutěžních sekcích na filmových festivalech, vycházejí i na DVD (LESK A BÍDA MADAME ROYALE – Splendori e miserie di Madame Royale, 1970). Jako filmového herce jej ke spolupráci často zval režisér Pasquale Festa Campanile (NEVĚRA PO ITALSKU – Adulterio all′italiana, 1966), řadu příležitostí mu nabídli i francouzští filmaři. Velkou roli dostal například v Belmondově komedii MUŽ Z ACAPULCA (Le magnifique, 1973), na níž měl i scénáristický podíl. Později hrál například dvakrát s Pierrem Richardem (HOŘČICE MI STOUPÁ DO NOSU – La moutarde me monte au nez, 1974; RÁNA DEŠTNÍKEM – Le coup du parapluie, 1980). Postavy mužů na straně zákona mezitím vytvořil v několika kriminálkách režiséra Fernanda di Leo (BOSS – SMRT NA ZAKÁZKU – Il boss, 1972). Jestliže v sedmdesátých letech točil Caprioli i několik filmů ročně, v následující dekádě práci pro film znovu omezil a opět se více věnoval divadlu (Vstupte, Šest postav hledá autora, Mercadet), často účinkoval také v rozhlase. Uznání ve světě filmu se mu dostalo s Monicelliho dramatem TEMNÉ ZLO (Il male oscuro, 1989), za něž byl nominován na prestižní Donatellovu cenu. Toho se však již nedožil, protože zemřel náhle na infarkt 2. října 1989 ve věku 68 let.