Alban Berg

V okamžiku, kdy se v rodině bohatého obchodníka s obrazy a nejrůznějšími uměleckými předměty narodil třetí syn Albano Maria Johannes Berg, nikdo netušil, že se onoho 7. února 1885 narodil významný rakouský hudební skladatel Alban Berg. Sami rodiče mu místo Albano začali říkat jen Alban. Dětství prožil v rodné Vídni a v naprosté volnosti u Ossášského jezera. Postupně vyrostl do výšky sto osmdesáti centimetrů a byl velmi pohublý a již na první pohled se jevil jako slabý a nezdravý člověk.V hudební rodině se nikdo nedivil, když jako patnáctiletý Alban zkomponoval svou první skladbu. Krátce poté mu nečekaně zemřel otec, a osudově se ve stejné době, a to 23.července jako důsledek nečekané ztráty, poprvé potýkal s astmatickým záchvatem. Jak se ukázalo, astmatické záchvaty Albana Berga provázely po celý jeho další život. Za osudové pro sebe považoval pověrčivý Alban i datum, kdy se tak stalo poprvé. Jako samouk se rozhodl věnovat svému komponování s větším úsilím a pod odborným dohledem. Proto se od podzimu roku 1904 se stal žákem Arnolda Schönberga, který významně ovlivnil především Bergův pohled na jeho vlastní umělecký styl. Společně se svým spolužákem Antonem Webernem nadšeně zajímali o hudbu Gustava Mahlera a později i Richarda Strausse. Dědictví po otci bylo pro Berga zárukou finanční nezávislosti , ale i přesto se nerad zabýval spravováním svých financí. V roce 1911 se oženil s Helenou Nahowskou, do které se zamiloval v roce 1906. Otec mladičké Heleny nebyl ochoten svolit ke sňatku mladému páru, protože mu budoucí zeť nepřipadal příliš zdravý a obával se, že může trpět tuberkulózou. Současně měl vážné pochybnosti, že by byl mladý Berg schopen uživit nejen sám sebe, ale i manželku. Časem se navíc dozvěděl, že Berg je do jisté míry závislý na opiátech. Nakonec se nechal přemluvit a svolil k tomu, aby se jeho krásná dcera, jejíž matkou byla Anna Nahowská, známá mimo jiné tím, že byla milenkou rakouského císaře Františka Josefa I., provdala za Alana Berga. Do povědomí širší hudební společnosti vstoupil Alan Berg v roce 1913, koncertním skandálem spojeným s provedením jeho 5 orchestrálních písní na pohlednice Petera Altenberga, op.4/1912/. Po vojenské službě, kterou si protrpěl, když se neustále potýkal s ohrožením svého zdraví, založil v roce 1918 společně s Schönbergem a Webernem Spolek pro soukromá hudební provedení. Souběžně s komponováním se také Alban Berg zabýval vážně spisovatelskou činností. V roce 1921 dokončil Berg operu o 3 aktech Vojcek. K složení této opery se rozhodl, když shlédl v květnu 1914 ve vídeňském komorním divadle Vojcka, drama napsané Georgem Büchnerem. Od takového úmyslu jej opakovaně odrazoval jeho učitel Arnold Schönberg a varoval jej před náročností celého Bergova záměru. Ukázalo se, že Bergovo rozhodnutí napsat operu podle dramatické Bühnerovy předlohu bylo skutečně velmi odvážné. Berg musel provést zejména zásadní úpravy Vojcka, především pokud jde o rozsahu dramatu. Z původních 26 scén se rozhodl devět scén úplně vypustit a další spojit nebo přestavět, aby tak dosáhl jisté symetrie, typické pro klasickou tragédii. Po první veřejné ukázce se berlínská Státní opera stala místem premiéry Vojcka v roce 1925. Tehdejší vyjádření uznávaných kritiků bylo rozporuplné a a vedlo k jejich rozdělení na dva znepřátelené tábory. V roce 1926 měla opera Vojcek svou premiéru i Praze. Po několika představeních bylo její další uvádění zakázáno. Mezi českými skladateli se ozvaly významné kulturní osobnosti a mnozí označili takový postup ze nepřijatelný . Nejvýrazněji se proti takovému kroku veřejně postavil Leoš Janáček. K uznání vedlo až oldenburské nastudování Vojcka Johannesem Schulerem v roce 1929. Bergův Vojcek je i v současnosti operou, která se hraje celosvětově. Bergova skladatelské kariéra a její průběh je obtížně porovnatelný, především pokud jde o rozsah jeho díla v poměru s jinými významnými skladatelskými osobnostmi Evropy 20. století. V roce 1926 se Alban Berg pustil do komponování své druhé opery , která vycházela z Wedekindovy tragedie Pandořina skříňka. Poslední nedokončená Bergova opera se měla jmenovat Lulu. V roce 1934 Berg pouze dokončil partituru v rozsahu skicy. Takto vzniklá Lulu-symfonie měla premiéru v berlínské Státní opeře v listopadu 1934. Nocionální socialisté vedli již v roce 1933 proti Bergovi rozsáhlou kampaň, ve které byl označen za zvrhlého umělce. V době kdy Berg zemřel, dokončil první akty opery a prolog. Z třetího aktu byl dokončen jen zlomek. V roce 1937 byly v Curychu provedena nedokončená opera. Ještě během života manželky Alana Berga se vídeňský skladatel Friedrich Cerha z podnětu Universal Edition pustil do kompletování závěrečného třetího aktu. Práci ukončil v roce 1974. V roce 1979 se konala její úspěšná premiéra, která byla přenášená televizními společnostmi v přímém přenosu z pařížské Opery. V létě roku 1935 rozlícený vosí roj zaútočil na Albana Berga. Štípance se těžce zanítily. Alban Berg zemřel na otravu krve, která jej pozvolna zabíjela. Stalo se tak 24. prosince 1935.