Junie Astor

Francouzská herečka Junie Astor se narodila v Marseille jako Jeanne Rolande Risterucci. Pocházela z umělecky založené rodiny, její matka byla tanečnicí. Klasickému tanci se původně věnovala i mladá Jeanne, pak ale začala studovat herectví na pařížské konzervatoři. O jejích počátcích toho není příliš známo, ale přibližně od roku 1930 se objevovala na divadelních scénách. V jednadvaceti letech pak debutovala na stříbrném plátně vedlejší úlohou ve filmu ETIENNE (1933). Její kariéra a sláva nabraly vzestupnou tendenci v polovině třicátých let a například v roce 1936 natočila osm filmů. Objevovala se jak ve vedlejších, tak i ve velkých rolích, hrála v několika historických filmech. Ve výjimečném souhvězdí hereček mladé i starší generace hrála ve filmu KLUB PANEN (Le club des femmes, 1936). Po většinou komerčních titulech dostala příležitost i v umělecky hodnotnějších filmech, například Jean Renoir ji obsadil do své adaptace slavné Gorkého divadelní hry NA DNĚ (Les bas-fonds, 1936). Zlomem v její herecké dráze byl dramaticky laděný film VINÍK (Le coupable, 1937). Tady sice hrála vedlejší roli, ale získala za ni cenu udělovanou nadějným mladým herečkám (Prix Suzanne Bianchetti). Z několika následujících postav z vyšších společenských vrstev stojí za zmínku její kreace v úloze vévodkyně de Bouillon v historickém životopisném snímku ADRIENNE LECOUVREUR (1938), v dalším významném filmu z nedávné historie SRDEČNÁ DOHODA (Entente cordiale, 1939) se objevila v roli herečky. V době okupace oproti předchozím letům práci pro film výrazně omezila, vidět jsme ji ale mohli po boku Jeana Maraise ve slavném VĚČNÉM NÁVRATU (L'éternel retour, 1943). Po válce se pak do kin vrátila dvěma velkými historickými rolemi. Neapolskou královnu Karolínu, manželku hlavního hrdiny, ztvárnila ve filmu KRÁSNÉ DNY KRÁLE MURATA (Les beaux jours du roi Murat, 1947), další velkou příležitost pak dostala v životopisném snímku DU GUESCLIN (1949), který čerpal z francouzských středověkých dějin. Dalšími velkými úlohami byla pak pověřena v titulech různých žánrů ze současnosti jako JISTÝ PÁN (Un certain monsieur, 1949) nebo PAST (La souriciere, 1949). Počtem a významem rolí se Junie Astor na přelomu 40. a 50. let zařadila mezi přední francouzské herečky, nedlouho nato ale začalo nabídek ubývat. V padesátých letech se znovu objevovala také na divadelním jevišti, její filmová sláva ale začala odeznívat. Junie Astor uzavřela svou kariéru poněkud nedůstojně několika nepříliš zdařilými filmy z první poloviny 60. let, posledním z nich byla kriminálka JOE CALIGULA (1966); tento film byl i v uvolněných šedesátých letech shledán jako nevhodný kvůli přílišné otevřenosti v sexuálních a násilnických scénách a premiéry se dočkal až v roce 1969. Junie Astor zahynula při autonehodě u vesnice St. Magnance ve střední Francii 22. srpna 1967. Bylo jí 55 let. Jejím manželem byl režisér Bernard La Tour, s nímž koncem 40. let založila produkční společnost Astor Films a ta pak realizovala několik filmů, především v Mexiku.