Otto Rubík

Otto Rubík pocházel z Brněnska, z Ponětovic. Studia si odbyl v Brně, kde také získal první angažmá jako člen sboru opery Národního divadla (1919-1921), zároveň byl ale obsazován i v činohře (Jánošík, Chroust). Pozvání do Prahy mělo být původně opět v oboru opery, ale nakonec byl přijal jako člen činohry Národního divadla, kde setrval již nastálo (1921-1951). Jako zpěvák disponoval Rubík zajímavým, i když neškoleným tenorem, v silné konkurenci opery Národního divadla se však neprosadil a nadále se spokojil již jen s činohrou. Se svou výraznou a fotogenickou vizáží podpořenou neméně výrazným hlasovým fondem byl logicky předurčen k postavám milovníků, které ztvárňoval v různých podobách, buď dravých energických mužů nebo salónních mladíků. Jeho častou partnerkou na jevišti byla Jarmila Kronbauerová, s níž Rubík vytvořil populární dvojici. Po dobu působení v Národním divadle vytvořil téměř čtyřicet postav, postupem času se přehrál do charakterních rolí, vesměs s negativními vlastnostmi. Mezi jeho nejvýznamnější jevištní vystoupení patřila představení Alžběta Anglická, Maryša nebo Lištičky, životní rolí pro něj byla hra Ideální manžel, kterou Národní divadlo uvádělo celých dvanáct let (1928-1940). Otto Rubík patřil ve své době k velmi populárním umělcům a podle vzpomínek současníků musel čelit četným nájezdům davů fanynek. Po příchodu do Prahy Rubík se svým zjevem pochopitelně neušel zájmu filmařů a hned v první pražské divadelní sezóně debutoval i ve filmu (komedie ADAM A EVA, 1922). Zvukový film mu pak dal první příležisost v nevelké úloze strážníka (KDYŽ STRUNY LKAJÍ, 1930). Následně se objevil ve dvou filmech Vlasty Buriana (ON A JEHO SESTRA, 1931; TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, 1931), po boku Adiny Mandlové a Hugo Haase hrál odmítnutého snoubence v komedii MAZLÍČEK (1934). Také v dalších nenáročných filmech různých žánrů hrál podobné postavy jako v divadle, lehkomyslné a prostopášné svůdníky a milovníky. Jestliže od poloviny třicátých let klesal počet a význam Rubíkových rolí, naopak filmy, v nichž se objevoval, měly vzestupnou kvalitativní tendenci (KVOČNA, 1937; BÍLÁ NEMOC, 1937; CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, 1938). Opět s Adinou Mandlovou hrál odmítnutého nápadníka v dramatu KOUZELNÝ DŮM (1940). Po válce pak na Rubíka čekalo již jen několik podružných rolí, naposledy se objevil jako handlíř v Radokově komedii DIVOTVORNÝ KLOBOUK (1952), která však měla premiéru až bezmála dva roky po Rubíkově úmrtí. Hereckou dráhu Otto Rubíka provázelo také četné účinkování v rozhlase, původně se uplatnil v rozhlasových dramatizacích klasických her (Faust), po válce ale jeho hlas zazníval i z dobově tendenčních kusů (Lidé, bděte). Za svou jevištní činnost byl oceněn čestným titulem Zasloužilý člen Národního divadla. Otto Rubík zemřel náhle 26. listopadu 1951 ve věku 53 let.