Jan Morávek

Obec Kamenný Přívoz ležící po obou stranách řeky Sázavy, které spojuje železný most, navštěvovaná zejména trampy, které přiváží Posázavský pacifik po trati Praha-Čerčany, byla místem narození a dětství Jana Morávka, českého spisovatele, publicisty a dramatika. Jan Morávek se zde narodil 1. května v roce 1888 do rodiny místního řezníka a hostinského v jedné osobě. V hostinci se již v dětských letech Morávek seznamoval s životními osudy cestářů, lidí od vody, řemeslníků a také kočovných herců. Po ukončení měšťanské školy v nedalekém se pustil do studia na chemickém oddělení Vyšší průmyslové školy v Praze, které po prvním ročníku přerušil a odjel k rodičům, aby se léčit se svou plicní chorobou. Po zlepšení zdravotního stavu se rozhodl ve studiu nepokračovat. Osud přinesl Morávkovi další ránu, když mu v roce 1904 zemřel otec. Po krátkém váhání Jan Morávek opustil svůj domov a stal se začínajícím hercem kočovných hereckých společností. Povolán k tříleté prezenční vojenské službě, odkroutil si požadovaný počet let, aby krátce v roce 1912 pracoval jako herec ve smíchovském Intimním divadle. Ještě téhož roku odešel k Tuttrově divadelní společnosti v Náchodě, kde vydržel do roku 1914. Jako mnoho jiných mladých mužů musel v roce 1914 do války, plnit svou povinnost vůči rakouskému císařskému trůnu. Bojoval hlavně na srbské frontě, kde byl vážně zraněn a po léčení v Osijeku, ve kterém pokračoval a Praze, odešel do civilu. V roce 1919 nastoupil jako herec do Divadla na Královských Vinohradech, odkud na počátku roku 1920 odešel z finančních důvodů a přešel k Hašlerově scéně do Lucerny. Již v roce 1907 zahájil svou literární činnost jako dopisovatel časopisu Máj a postupně se více věnoval psaní pro deníky i periodika. Své příspěvky zveřejňoval také v Besedách Času,; Pražském ilustrovaném zpravodaji aj. V roce 1920 redigoval časopis Obrana venkova a byl redaktorem Kalendáře republiky. Téhož roku získal zaměstnání v nakladatelství Melantrich a vypomáhal v redakci Českého slova. V letech 1924 až 1940 byl šéfredaktorem Pražského ilustrovaného zpravodaje v němž zveřejnil na pokračování román Boj o nebe; v roce 1933 humoristickou próza Radecký a kanonýr Jabůrek contra Babinský a stará Blažková , společně s Jaroslavem Veselým; román Rybářova žena /1941/;román Chléb odříkaný /1942/ a román Lidé z trhu /1943/. V letech 1925 až 1932 redigoval časopis Hvězda československých paní a dívek, ve kterém v roce 1942 zveřejnil na pokračování román Pod mrakem/. Od roku 1941 odešel předčasně na odpočinek. Po roce 1941 pokračoval v literární činnosti pro časopisy, zejména ve formě románů na pokračování, např. v Besedě naší rodiny zveřejnil na pokračování delší prózu Matka je všecko /1947/; román Země milovaná /1948/. V časopisu Květen román Kuropění /1949–1950/ aj. Podle Morávkových próz, námětů či scénářů byly natočeny filmy Píseň života /1924, sc. Sláva Kamilov a Václav Wasserman, rež. Miroslav Josef Krňanský/; drama Skalní plemeno /1944, rež. Ladislav Brom, sc. Karel Steklý/; podle novely Blázen z Lorety film Průlom /1946, rež. Karel Steklý, nám. + sc. Jan Morávek/; Kariéra /1948, rež. Karel Steklý, sc. + K. Steklý/ a Plavecký mariáš /1952, rež. Václav Wasserman, Jan Morávek dialogy, sc. Miloslav Stehlík + Josef Neuberg a František Vlček/. Méně známá je skutečnost, že se s Karlem Steklým podílel na strojopisné verzi scénáře filmu Siréna /1947, jako scenárista je uveden pouze K. Steklý, námět Marie Majerová/, ale také na nerealizovaných scénářích Prázdná kolébka /1944/ a Zlaté hnízdo /1945/. Mimo prozaické literární dílo, napsal Jan Morávek i několik divadelních her a některé byly zčásti inscenačně realizovány, např.: Sražený orel /1923, i prem./; Král Podskalí /1929, prem.1923/ aj. Poměrně velká část literární tvorby Jana Morávka je inspirovaná rodným Posázavím a i dnes má své čtenáře a není vyloučeno, že se stane předmětem zájmů autorů scénářů pro televizní zpracování, např. Plavci na Sázavě /1932/; Divočina /1933/; Byl na Sázavě přívoz /1935/; Opuštěná řeka /1941/; Chléb odříkaný /1944/ a vzpomínky U nás na Sázavě /1957/, a posmrtně vyšla delší próza Děda zdravíčko /vyd. 1958/ aj. Jan Morávek zemřel v Praze 14. dubna roku 1958, ve věku nedožitých 70 let.