Tereza Podařilová

Od dětských let věděla pozdější primabalerína Národního divadla Tereza Podařilová, že jejím světem bude tanec. Od první třídy základní školy, kdy viděla na jedné z rodinných fotografií svou maminku v baletních špičkách, toužila být baletkou. Počáteční základy získala v baletu pražských Dopravních podniků pod vedením Dáši Pryslové, bývalé tanečnice Národního divadla. Často ji doprovázel starší bratr Jan, který se stal později také tanečníkem. Odtud byl jen krůček k Baletnímu učilišti Národního divadla. V přípravce prožila první radostné okamžiky, ale i náročnou přípravu. Brzy se připojila i její čtyřletá sestra Luisa. Bratr Jan byl v té době již studentem na pražské taneční konzervatoři. Na scéně bývalého Smetanova divadla absolvovala svou první významnější roli, byla obsazena do role Ježka v opeře Příhody lišky Bystroušky. V letech 1982–1990 vystudovala pražskou Taneční konzervatoř. V šestém ročníku konzervatoře tančila svou vysněnou roli a tančila pas de trois v Louskáčkovi. Mezi jejími pedagogy byli A. Kliková a P. Ždichynec. V letech 1988, 1989,1990 a 1993 se zdokonalovala absolvováním stáží na Tanzakademie Köln v Německu. Od roku 1990 byla v angažmá sboru baletu Národního divadla. Sólistkou baletu Národního divadla byla jmenována již v roce 1992. Mezi velké zážitky patřila pro Terezu Podařilovou její spolupráce s osobnostmi baletu V. Harapesem, H. Vláčilovou, M. Pešíkovou, L. Kafkou aj . V roce 2003 získala statut první sólistky Národního divadla a současně i další možnost tvůrčího růstu. Vysokou úroveň a výrazovou jistotu a technickou dokonalost projevila jak v klasických baletních titulech, tak i v moderním. Mezi její úspěšné role patří titulní role v baletu Sylvie; princezna Aurora ve Spící krasavici; ústřední role Popelky ve stejnojmenném Prokofjevově baletu; Margarita v Dámě s kaméliemi; Svanildu v Coppélii; Salome v Kruté hře; Marie v Louskáčkovi; Julie v Romeovi a Julii; Isadory v Isadora Duncan – příběh slavné tanečnice v inscenaci, kterou nastudovala pod dohledem režiséra J. Bednárika a choreografa L. Vaculíka, aj. Tereza Podařilová získala v roce 1990 první cenu na celostátní baletní soutěži v Praze, kde byl jejím partnerem Jiří Pokorný. Za rok 1993 získala cenu Philip Morris Ballet Flower Award jako nejlepší baletní umělci v oboru klasického tance. Za titulní role v Carmen byla poctěna Cenou Thálie za rok 1997 a za roli Kateřiny v baletu Zkrocení zlé ženy si šla pro Cenu Thálie za rok 2003. V historii udílení Cen Thálie se stala první tanečnicí, které byla tato cena udělena potřetí za rok 2005, kdy ztvárnila roli Taťány v slavném Crankově baletu Oněgin. Na jaře roku 2006 si toto vysoké ocenění osobně převzala. Je držitelkou ceny Pushkin Legacy Award za roli Taťány v baletu Oněgin (2000) a čestné plakety Národního divadla a ceny Komerční banky „Kobanadi“ za rok 2006. Erkul