Zdeněk Hořínek

Zdeněk Hořínek se narodil v Olomouci 5. listopadu roku 1931 do úřednické rodiny. Po maturitě v roce 1950 na Vyšší hospodářské škole ve svém rodišti se přihlásil ke studiu divadelní vědy na DAMU v Praze, kde studoval v letech 1951 až 1955. Tématem jeho závěrečné diplomové práce byla osobnost a dramatické dílo Michaila Jurjeviče Lermontova. Než-li se začal zabývat oborem, který vystudoval, pracoval po absolutoriu v letech 1955 až 1958 jako finanční ekonom v Družstevním velkoobchodu průmyslovým zbožím v Olomouci a od roku 1958 do roku 1961 jako dělník v olomoucké Prefě, kde se souběžně vyučil betonářem. Po splnění jedné z podstatných podmínek, kterou byla účast na výrobním procesu, mohl se věnovat divadelnímu oboru, když od roku 1961 postupně působil jako dramaturg Divadla F. X. Šaldy v Liberci, později jako zástupce šéfredaktora časopisu Divadlo v letech 1968 až 1971 a dramaturg pražského Divadla E. F. Buriana v rozmezí let 1971 až 1988. Někdy v roce 1967 započala souběžně Hořínkova velmi dlouhá autorská, dramaturgická, ale i herecká spolupráce se Studiem Ypsilon /1978–1992/. Vzhledem ke svým teoretickým i dalším specializacím dotýkajícím se divadelní činnosti, pracoval od roku 1988 do roku 1993 jako odborný pracovník Kabinetu pro studium českého divadla Ústavu pro českou a světovou literaturu. Jako externista přednášel na DAMU /1969-1975/ a po desetiletém přerušení se k přednáškové činnosti v roce 1985 vrátil. Mimo jiné svůj zájem také upíral na externí přednáškovou činnost pro loutkářskou katedru DAMU, a od devadesátých let pak na FAMU, JAMU a herecké katedře DAMU. Počínaje rokem 1993 přednášel teorii dramatu a divadla na Katedře divadelní vědy FF UK, kde se 1995 rovněž habilitoval. Publikační činnost zahájil již v roce 1949 v Lidové obrodě a pokračoval různými divadelními recenzemi i rozsáhlejšími odbornými texty do periodik: Divadlo, Divadelní noviny, Slovenské divadlo, Literární noviny, Host do domu, Amatérská scéna, Dramatické umění, Čs. loutkař, Estetika aj. Od počátku devadesátých let pravidelně svými články podával zájemcům divadelní servis v Lidových novinách. Se svou manželkou Marií Hořínkovou napsal pro Čs. rozhlas realizované rozhlasové inscenace, např. Gargantua /1984/; Pantagruel /1985, obě podle Françoise Rabelaise/; Baron Blecha /1986/; Dvě rány do hlavy /1986/, Petr Pan /1989/ a dal. Z odborných a popularizačních publikací jsou stále aktuální např.: Divadlo jako hra /1970/; Žánry dramatu /1978/; Divadlo a drama /1980/; Prostředky divadelní komiky /1980/; Úvod do praktické dramaturgie /1981/; Nové cesty divadla /1986/; Jan Schmid – dramatik /1990/; Cesty moderního dramatu /1995/; Divadlo mezi modernou a postmodernou /1998/; O divadelní komedii /2003/; Duchovní dimenze divadla aneb Vertikální přesahy /2004/ a dal. Erkul