Michal Černík

Z díla Michala Černíka: Schůzky Večer se cesty stahují k dědinám Večer dívčí jména sluší květinám Hvězda za hvězdou oblohu rozepíná a dívky z domu jdou a dívky domů jdou Něžně a lehounce mohutné ořeší na trávě milence před nebem zastřeší. /ze sb.b. Milostné listování,1977/ Všední událost Nejdříve jsme si byli cizí a teď jsme si zase cizí o trochu víc o hodně hůř Potkáváme se v paměti kde se neuklízí a už si nejsme víc nežli jméno které skrze nás proniklo jak nůž Nechceme vzpomínat Neumíme zapomenout. /ze sb.b. Mezivěk,1981/

Z díla Michala Černíka: Dvě maličkosti Kdybychom nechodili po cestách cesty by vymřely tak jako lidé Kdybychom nedávali stolům a židlím smysl naučíme se žít i bez nich A bude smutněji Přituhnou prázdná místa Ani na podání ruky by nezbylo /ze sb.b. Sklizeň srdce,1974/ Paběrky Napadne špatný sníh Listopad začíná Odspoda do bot prosákne rovina Houstne den a sotva se z hlíny odlepí Polabí stahuje sladkost do řepy Ještě jsou cesty rychlejší nežli my To předbíhání potrvá do zimy I jízda divoká ve chvilce zkamení Do země musíme otvorem v prameni Země se vydala Co vydáme zas my? Hlad se usadil a vynášet se smí /ze sb.b. Kdybychom nechodili po cestách,1976/