František Ringo Čech

František Ringo Čech, původním jménem František Čech, je český muzikant, zpěvák, textař, herec, politik, publicista, scénárista, divadelník, naivní malíř a v neposlední řadě také spisovatel. Narodil se 9. července 1943 v Praze, jeho otec byl vídeňský rodák, barový hudebník a písničkář František Čech - Pražský a maminka pracovala jako dámská krejčová v domácnosti. Dětství malý Fanda prožil v pražských Radlicích, ale i jihočeském Římově a Mladošovicích. Na základní škole, kde patřil k jeho spolužákům budoucí režisér Jan Bonaventura, se Frantík učil spíš průměrně a potíže měl hlavně s matematikou. Ani "do houslí" nechodil rád, zato však byl odmala náruživým čtenářem. V letech 1959-1963 se v pražské Kovoslužbě vyučil radiomechanikem a televizním opravářem, ale víc jej přitahovala hudba. Po vyučení proto odchází na Státní konzervatoř v Praze, kde studuje bicí nástroje, hru na klavír, zobcovou flétnu a také folkloristiku. Už jako konzervatorista působí ve Studijní skupině tradičního jazzu Pavla Smetáčka, hraje s legendárním americkým basistou Herbertem Wardem a stává se spoluzakladatelem skupiny Olympic. Po ukončení studia na Státní konzervatoři odjíždí jako herec Černého divadla Jiřího Srnce, kde účinkovala jeho žena Magda, baletka a spolužačka z konzervatoře, do Las Vegas. Roku 1965 byl vyhlášen nejlepším československým beatovým hráčem na bicí, přesto ale z Olympicu odchází a po návratu z USA hraje nějaký čas po jazzových klubech západní Evropy. Zhruba z té doby pochází i umělecké přízvisko Ringo, vzniklé podle bubeníka Beatles - Ringo Starra. Po návratu domů zakládá vlastní rockovou skupinu Shut Up a současně se stává šéfem orchestru divadla Semafor v Praze, který účinkuje v představeních Šimka a Grossmanna. Roku 1972 kapelu přejmenoval na Skupinu Františka Ringo Čecha a sám v ní začal působit jako hráč na bonga, spíkr a textař. Zpívali a nahrávali s nimi kupř. Pavel Bobek, Miluška Voborníková a Jiří Grossmann. Později do skupiny přichází sólový zpěvák Viktor Sodoma, kterého po čtyřech letech nahradí legendární Jiří Schelinger. S ním skupina dosahuje hudebního vrcholu a jezdí po Evropě jako předkapela britských Smokie. V roce 1985 přestává být hudba Ringovou hlavní profesí a on zakládá zájezdové Čechovo Prozatímní divadlo (později Čechovo prozatimně osvobozené divadlo), kde působil jako autor, umělecký vedoucí, ředitel i herec. Napsal pro něj hry Loupežníci na Chlumu, Dívčí válka (více než 1600 repríz), Titanik, Smích se Shakespearem, Sjezd za vaše peníze a Oheň a voda. Stranou nezůstává ani Čechova televizní tvorba - v průběhu deseti let měl dva vlastní televizní pořady: Zpívá a hovoří F. R. Č. a shakespearovskou trilogii Třikrát s Wildou. V osmdesátých letech hrál i v dalších filmech (Jak svět přichází o básníky, Opera ve vinici, Písně by neměly umírat, slovenský film Sedm jednou ranou) a v televizních seriálech (Bakaláři, Dynastie Nováků). S Petrem Novotným napsal scénáře k celovečerním filmům Přátelé Bermudského trojúhelníku a Sedm hladových, které natočilo Filmové studio Barrandov. Po převratu F.R. Čech pro televizi připravil i satirický loutkový seriál Gumáci a svébytný třináctidílný seriál podle starých českých pověstí Pra pra pra..., a tvrdou politicko-satirickou komedii Na Brusel Vávro, Na Brusel. Jeho písničky "daly názvy" i filmům Což takhle dát si špenát a Hop, a je tu lidoop. Současně s tím vším píše i knihy: Z mého života, Dívčí válka, Ruský týden, Pra-Pra-Pra?, Titanic aneb Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá, Cucurucuců, Češi a jejich samičky aneb Češky a jejich samci a další. V roce 1991se F.R. Čech vydává na politickou scénu - zpočátku byl nezávislým kandidátem za KAN a pak přestoupil do Sociální demokracie. Roku 1994 se stal členem Zastupitelstva hl. města Prahy (členem Kulturní komise HMP), v letech 1996-1998 byl poslancem Parlamentu ČR, členem komise Západoevropské unie v Paříži pro letectví a astronautiku, členem výboru pro obranu a bezpečnost PČR a místopředsedou komise pro kontrolu a využití zpravodajské techniky Policie ČR ("velké ucho"). Jeho pozdější kandidátka do Senátu (za ČSSD) se však ukázala jako neúspěšná a proto F.R. Čech politickou scénu, které věnoval devět let svého života, opouští. V současnosti žije ve svém dřevěném domě v Jílovišti, nedaleko Prahy, kde se věnuje hlavně svému dalšímu koníčku - naivnímu malířství. Maluje od roku 1973 a za tu dobu u nás vystavoval více než 50x. Jeho obrazy jsou v soukromých sbírkách a galeriích v Praze, Paříži, Berlíně, Varšavě, Moskvě, Frankfurtu nad Mohanem, Vídni, Torontu, Gujranvale, Gmundu, Remeši, Lausanne, Lyonu, Tokiu, Kjótu a Madridu. Doslova hýří barvami a mají nezaměnitelný naivistický charakter. Většinou je zdobí zajímavé názvy a jejich hrdými majiteli jsou např. Roberto Enrico (režisér), Jean-François Balmer (herec), Martina Navrátilová (tenistka), Václav Havel (prezident), Shirley Templeová Blacková (ambasadorka USA), Michel Piccoli (herec), Annie Girardotová (herečka), Franco Nero (herec), Arnold Schwarzenegger (herec) a vnučka generalissima Franka. K dokreslení rozsáhlých a různorodých životních aktivit F. R. Čecha lze snad ještě dodat, že tento celoživotní fanoušek SK Slavia Praha a člen jeho výboru, dlouhá léta hrál za umělecký sportovní klub Amforu. Uplatnil se přitom i jako bavič a fotbalový i hokejový amatérský rozhodčí - klaun. Natočil asi tisíc dvě stě skladeb evidovaných archivem Českého rozhlasu, podílel se takřka na třech stech audionosičích a napsal na 500 textů. Byl přispěvatelem mnoha různých časopisů a periodik - Annonce, Dikobraz, Gramorevue, Melodie, Mladý svět, Nei Report, Nový Dikobraz, Pionýr, Scéna, Semafór, Signál, Stadion, Svobodné slovo, Televize, Vlasta, Zápisník (zde parodický rádce na pokračování) aj. Má dceru a syna.