Arletty

Francouzská herečka, která vystupovala pod pseudonymem Arletty, se narodila jako Léone Marie Julie Bathiat v městečku Courbevoie, které je dnes součástí Paříže. Pocházela z prostých poměrů, otec byl kovářem, matka se živila jako pradlena. Po otcově tragické smrti v roce 1916 byla rodina vystěhována ze svého dosavadního bydliště a Léone po dokončení školy začala pracovat v továrně, časem se propracovala k místu sekretářky. Svým nevšedním půvabem zaujala umělce a začala pózovat malířům a fotografům. Od této práce nebylo daleko k divadlu a již v roce 1918 debutovala v muzikálu. V té době si také zvolila umělecký pseudonym Arletty, který byl odvozen od jména literární hrdinky Guy de Maupassanta. V roce 1920 nastoupila dráhu profesionální divadelní herečky, účinkovala v různých žánrech a na několika jevištích, její domovskou scénou bylo především divadlo Théatre des Capucines v Paříži. Se světem filmu se Arletty setkala poprvé až po třicítce, v éře počínajícího zvukového filmu. Jejím debutem na filmovém plátně byla menší role v titulu LA DOUCEUR D'AIMER (1930). Poté začala pracovat na několika filmech ročně, většina z nich je ale dnes již zapomenutá. Za zmínku stojí její spolupráce s režisérem Jacquesem Feyderem, s nímž natočila mezinárodně oceněný film PENSION MIMOSAS (1934), hrála také v několika filmech Sachi Guitryho (LES PERLES DE LA COURONNE, 1937). Významnou spolupráci navázala koncem třicátých let s režisérem Marcelem Carné, s nímž natočila zdařilé snímky HOTEL DU NORD (1938) a NÁVŠTĚVA Z TEMNOT (Les visiteurs du soir, 1941). Po celá třicátá léta Arletty nadále hrála i v divadle, svou jevištní kariéru omezila až za války. S Marcelem Carné pak spolupracovala i na jeho dalším triumfu, který byl však uveden až po válce – DĚTI RÁJE (Les enfants de paradise, 1945). Arlettina velká role a nominace na Oscara byly zároveň i jejím uměleckým vrcholem. Vzápětí ale došlo k jejímu strmému pádu z výšin. V době války se totiž herečka zapletla s politickými špičkami kolaborantské vlády a především udržovala intimní vztah s německým důstojníkem Hansem Soehringem (1908-1960). Hned po osvobození Francie byla obviněna z kolaborace a uvězněna. Ve vězení sice strávila jen dva měsíce, ale na další tři roky jí byla zakázána umělecká činnost. K divadlu a filmu se vrátila v roce 1947, na své někdejší úspěchy už ale nedokázala navázat. Velké role se jí vyhýbaly, obsazována byla do menších úloh, i když nezřídka v kvalitních a nadčasových filmech, znovu pracovala také s Marcelem Carné (film L'AIR DE PARIS z roku 1954 byl nominován na Zlatého lva v Benátkách). Koncem 40. let zaznamenala triumf na divadelním jevišti velkou rolí v představení Tramvaj do stanice Touha. V roce 1956 byla navíc členkou poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Její poslední rolí byla postava paní Barraultové ve válečném velkofilmu NEJDELŠÍ DEN (The Longest Day, 1962). Kvůli nehodě mezitím přišla o zrak a v roce 1963 tak byla nucena ukončit svou uměleckou činnost. Její aktivní dráha před filmovou kamerou tak trvala 33 let a za tu dobu natočila přes padesát filmů. Nerezignovala ale úplně, i v následujících letech pracovala, uplatnila se především díky hlasu, recitovala nebo namlouvala komentáře k dokumentárním filmům. Arletty v letech 1971 a 1987 vydala dvě autobiografické knihy, její bývalý tajemník Michel Souvais pak v roce 2006 vydal další biografii. Arletty zemřela v Paříži 23. července 1992 ve věku 94 let. Nebyla nikdy vdaná, ale prožila několik partnerských vztahů. Od Francie se herečce dostalo uznání až posmrtně; při příležitosti stého výročí francouzského filmu byla na její počest vydána pamětní mince.