Boris Galkin

Ruský herec, režisér, scenárista, producent a hudební skladatel Boris Sergejevič Galkin se narodil 19. září 1947 v Leningradě. Po matce pocházel z rodu slavného generála Kutuzova. Dětství prožil převážně v lotyššské Rize, kam se rodina v 50. letech přestěhovala. Borisův otec tu pracoval jako švec, nejprve v družstvu soukromníků a později v místním Divadle opery a baletu. Prosadit se mezi lotyšskými vrstevníky nebylo pro ruského kluka nijak jednoduché - národnostní rvačky tu byly na denním pořádku. Snad právě tady je možné hledat začátky Borisovy pozdější vynikající fyzické kondice - od mládí hodně sportoval: věnoval se akrobacii, gymnastice, ale i boxu a zápasům ve volném stylu. Získal si tak respekt, ale i nálepku drsného chlapíka, se kterým není radno si zahrávat. Jeho zájmy ale byly docela jiné - pod vedením Konstantina Grigorieviče Titova, osmdesátiletého herce z místního Činoherního divadla, se po večerech věnoval četbě a recitaci poezie. Už jako šestnáctiletý měl nastudováno několik recitačních pásem, hlavně z Jeseninovy poetické tvorby. V 15ti letech se ve snímku Propustka na břeh také poprvé postavil před filmovou kameru. Borisovým přáním bylo věnovat se i nadále herectví, jenže díky jeho vznětlivé povaze a školním výsledkům to nebylo jednoduché - po skončení školy jej namísto doporučení ke studiu čekaly pracovní povinnosti. Nějaký čas dělal topiče a zahradníka a dva roky strávil prací saniťáka na námořní záchrance. V 18ti letech se konečně, vyzbrojen doporučujícím dopisem od svého učitele Titova, vydal za svým snem... V Moskvě nastoupil do Ščukinova hereckého učiliště, které ukončil v roce 1969. I tady mu pomohla jeho vynikající fyzička a stal se dokonce hrdinou internátu, když praticky holýma rukama zneškodnil bandu výtržníků. Už jako student hostoval v Divadle satiry a později krátce působil i na slavné Tagance. Kromě toho se často věnoval i natáčení a navíc ještě večerně studoval režii na GITIS-u. Jako herec byl často obsazován do poměrně jednostranných vojenských rolí a jen málokdo si všímal i jeho režisérských počinů. Za roli seržanta Tarasova ve filmu V ostře sledovaném pásmu, získal v roce 1978 stříbrnou medaili A. Dovženka a r. 1981 se stal laureátem ceny Leninského Komsomolu. Roku 1982 se B. Galkin pokusil prorazit nezvyklou rolí Gennadie v komedii Cesta bude příjemná, ale neuspěl - diváci jej nechtěli vidět jako komika, ale jako hrdinu. Velký ohlas vzbudil na počátku 90. let politický thriller Černý klaun, kde B. Galkin působil jako režisér, producent, autor a interpret písní, stejně jako herec hlavní role. Díky němu se Galkin začal více prosazovat i v hudební oblasti a jako takový byl častým hostem hlavně na severním Kavkaze, o jehož osudy se intenzívně zajímal. Dokonce o něm natočil zpravodajsko-dokumentární pořad Smerti net!. Na Galkinově kontě se během jeho kariéry nashromáždilo přes 40 filmů, za což získal v roce 1999 titul Zasloužilý umělec. Po přelomu století zkusil štěstí v několika seriálech, ale brzy zjistil, že taková "hloupá a zbytečná" práce mu jenom ubírá sílu. Prozatím jeho poslední role jsou z filmů Hon na Werwolfa, My z budoucnosti či Důchodce. Mimoto se B. Galkin i nadále intentenzivně věmuje divadelní práci v Moskvě a Novgorodu. Od roku 1996 zastával funkci náměstka ředitele ve filmovém studiu GORKIJ a v letech 2005-2008 byl prezidentem Sdružení ruských kinoherců. Boris Galkin je podruhé ženatý, s první ženou, herečkou Irinou, se po šesti letech bezdětného manželství rozvedli, zůstali však dobrými přáteli. I se svojí současnou manželkou, malířkou a spisovatelkou Jelenou, se potkali "na place" během společného natáčení. Po svatbě Boris adoptoval jejího synka Vladislava (později též úspěšného, bohužel předčasně zemřelého herce) a spolu měli ještě dceru Mášenku. Pár nedávno oslavil 30 roků společného života.