Aldo Vergano

Aldo Vergano byl především filmovým scénáristou, příležitostně se věnoval také režii a jedním ze svých počinů obohatil i italský poválečný proud neorealismu. Pocházel z Říma a původně začínal jako novinář, spolu s Alessandrem Blasettim v roce 1927 založil filmový časopis Cinematografo, krátce nato se stal vedoucím tiskové služby u italské pobočky americké filmové společnosti Paramount. Jako dramaturg, scénárista a producent později působil u společnosti Cines-Pittaluga. Spolu s Alessandrem Blasettim se podílel na scénáři k jednomu z přelomových děl konce němé éry, SLUNCE (Sole, 1929). I když byl Aldo Vergano známý svým levicovým politickým zaměřením a členstvím v Komunistické straně, během třicátých let se jako scénárista podílel na řadě filmů z tzv. éry bílých telefonů, tj. průměrných děl komediálního a melodramatického žánru z lepší společnosti, spolupracoval s řadou režisérů, kteří se tomuto typu filmů věnovali (G. Brignone, G. Alessandrini, G. Righelli). Filmovou režii si Vergano vyzkoušel poprvé u dokumentu o římských památkách FORI IMPERIALI (1932). V rámci celovečerních filmů debutoval Vergano životním příběhem proslulého italského vojáka z 18. století PIETRO MICCA (1938), poté znovu pracoval na scénářích pro jiné režiséry. Ve spolupráci s Alessandrem Blasettim pak realizoval manželské drama na pozadí válečných událostí TI Z HOR (Quelli della montagna, 1943). Později zaujal dramatickým mozaikovým příběhem z konce války SLUNCE ZASE VYCHÁZÍ (Il sole sorge ancora, 1946), který dosáhl slušného úspěchu u diváků, především ale patří k zásadním dílům italského neorealismu; v roce 1947 za tento film Vergano získal Stříbrnou stuhu udělovanou Italským syndikátem filmových novinářů. K pohostinskému režírování byl pozván do Polska (ČERTŮV ŽLEB - Czarczi zleb, 1949), jeho další italský film PSANCI (I fuorilegge, 1951) měl sice ambice znovu přispět k neorealismu, utrpěl ale mimo jiní několikrát přepisovaným scénářem. Mezi další prací na scénářích pro jiné tvůrce natočil Vergano svůj poslední film znovu v zahraničí, tentokrát v Rakousku (OSUD ZA VOLANTEM - Schicksal am Lenkrad, 1954). Aldo Vergano zemřel v Římě 21. září 1957 ve věku 66 let.