Albert Valentin

Francouzský režisér a scénárista Albert Valentin pocházel z Belgie, kde také vyrůstal. Od dětství s nadšením navštěvoval biografy a k práci pro film postupně směřoval. Ve dvacátých letech začal psát články pro časopisy, zatímco jeho první scénáristické pokusy zůstaly bez odezvy. Po příchodu do Francie navázal spolupráci se slavným režisérem René Clairem a začal pro něj pracovat jako asistent režie (podílel se na pěti Clairových filmech), tři filmy pak natočil jako spolurežisér s Gézou von Bolvárym (STRADIVARIUS, 1935). Samostatným režijním debutem Alberta Valentina byl krátký film PŮLNOČNÍ TAXI (Taxi de minuit, 1934), spíše se ale věnoval psaní scénářů, kromě spolupráce se slavným Jeanem Renoirem psal především pro Jeana Grémillona, některé scénáře vznikly v kooperaci s Valentinovým krajanem Charlesem Spaakem (znali se již od dětství). Jako scénárista je Albert Valentin podpepsán pod několika hodnotnými filmy třicátých a čtyřicátých let, například ZÁHADNÝ PAN VICTOR (L´étrange Monsieur Victor, 1938) nebo DĚTI PŘED MANŽELSTVÍM (Péchés de jeunesse, 1941). Za války se Valentin znovu pustil do filmové režie a pro německou společnost Continental Film natočil několik titulů, které zapadaly do koncepce okupační francouzské kinematografie. Jeho práci z té doby reprezentuje komedie CESTA DO JINÉHO SVĚTA (L´héritier des Mondésir, 1940) s Fernandelem v hlavní roli nebo drama NA KRÁSNÉ FREGATĚ (A la belle frégate, 1943). Posledním filmem realizovaným za okupace si nakonec Albert Valentin zpečetil svůj osud. Společenské drama RADOSTNÝ ŽIVOT (La vie de plaisir, 1943) napřed zakázali Němci, jimž se nelíbil příliš kritický postoj vůči šlechtě a církvi. Film se nakonec do kin dostal s několikaměsíčním odstupem, vzápětí byla ale Francie osvobozena a snímek byl znovu zakázán, protože podle mínění současníků podával zkreslený obraz francouzské národní povahy. Albert Valentin dostal celoživotní zákaz činnosti pro film, podobně jako řada podobně postižených tvůrců se ale k práci mohl po několika letech vrátit. Jako režisér natočil ještě dva filmy, na nichž se ale podepsaly nízké finanční náklady – Valentinovy záměry nechtěl nikdo podpořit. Jeho posledním filmem bylo drama POPRAVIŠTĚ MŮŽE POČKAT (L´échafaud peut entendre, 1949). Nadále se ale věnoval psaní scénářů a podílel se na několika ambiciźních projektech padesátých let, mimo jiné s historickou tématikou (AFÉRA S JEDY - L´affaire des poisons, 1955), mezi jeho poslední zdařilé práce patří scénáře k dramatu TULÁK ARCHIMEDES (Archimede le clochard, 1959) nebo ke kriminálce VRAŽDA PŘI 45 OTÁČKÁCH (Meurtre en 45 tours, 1960). Albert Valentin zemřel 13. dubna 1968 ve věku 65 let následkem onemocnění dýchacích cest.